Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Kapitola třetí - nečekané okolnosti

18. června 2009 v 0:30 |  Ab imo pectore
*famfáry* Právě jsem pracně dokončil další kapitolku. Jak sem slíbil, ještě před přijímačkama. Abych byl upřímný, tak jsem se na tu přípravu pěkně vy**** tedy nevěnoval jsem jí takovou pozornost řka, že teď se ukáže, co v té hlavě vlastně mám .

Tak ale něco k příběhu.V tomhle dílku si můžete přečíst, jak se vlastně kapitán Nathaniel vypořádá s takovým úkolem, jakým byl pověřen, a to s hlídáním prince.

Chci jen poznamenat, že mám v plánu ještě potom napsat pár kapitolek o Alexejovi a králi Alastrie a myslím si, že ani Rafael by neměl být sám, že?

Tak si užijte další dílek...

P.S. Kdyby někdo z vás milých čtenářů/ek měl nějaký pěkný obrázek, který si myslíte, že vystihuje naše dva aktéry - Nathaniela a Samuela - tak mi ho prosím prosím půjčte. Já jsem zatím neměl dost trpělivosti hledat.

Tato povídka je věnována všem, kteří si přáli pokráčko a napsali mi komentík, za který sem moc vděčný. Povzbuzuje mě to k další činnosti.



Sakra! Co si o sobě myslí! Klel v duchu Samuel a kráčel chodbou do té části paláce, která byla vyhrazená jen a jen pro jeho potřeby. Bylo to místo, kde se cítil dobře a v bezpečí. Bylo to jeho území, kde nebyl nikým rušen …
Ale teď pomyslí se nas*aně, teď už nebudu sám. Teď mám "společnost"
a vrhne po svém nechtěném společníkovi pohled plný nenávisti a podezřívání. Kapitán Nathaniel se na něj jen zvědavě podíval a usmál se, čímž už tak naštvaného Samuela ještě více vytočí a přiměje ho to ještě zvýšit rychlost. A tak ve výsledku Jeho Výsost zbytkem paláce doslova proletěla, ale Nathaniela se tím v nejmenším nezbavila.
Když už byli na dohled od princových komnat, tak se Samuel nečekaně zastavil a kapitán Nathaniel měl najednou plné ruce práce s tím, aby stihl včas zastavit a nevrazit tak do královského majestátu. V duchu se ale bavil představou, co by asi Královská výsost udělala, kdyby se jí dotkl někdo takový jako on.
Možný potencionální atentátník, jo? Pomyslel si v duchu. To je ale drzý princátko! Teďka o mě nezavadí ani pohledem, ale zachraňovat a teď i ochraňovat ho musím. Bručí si neslyšně pod vousy Nathaniel, ale při vzpomínce na to, jak mu Samuel vletěl do náruče a on ho objal…, tak při téhle vzpomínce mu tělem proběhne příjemné mrazení a on se musel chtě nechtě usmívat.
To, že se kření jak idiot mu došlo ve chvíli, kdy se Samuel opět nečekaně pohnul. Tentokrát se ale zprudka otočí a tak ho od jeho pobočníka dělí sotva pár centrimetrů. Kapitán jen neslyšně polkne, když se tmavě hnědé Samuelovi oči vpijí do jeho masky.
"Tak aby bylo jasno!" začne hned zostra sir, "tam, kam se právě chystáme… to je moje území, kde platí moje pravidla, takže," ještě o krok zkrátil už tak krátkou vzdálenost mezi ním a kapitánem.
"Za prvé," pronese Samuel a bodne prst do Nathanielovi hrudi, čímž způsobí, že kapitánovi vynechá srdce jeden úder, " je každý můj rozkaz okamžitě a bez reptání splněn. Za druhé…" To už kapitán přestává vnímat hlas svého pána a spíše se soustředí na okolí. Proto si taky všimne toho, že dveře do komnat Jeho milosti jsou pootevřené.
"Za desáté…" pokračoval stále stejným hlasem Samuel výčet všeobecně uznávaných pravidel, když ho kapitán přerušil.
"Jistě, pane. Povolte mi jeden dotaz, můj pane. To obvykle necháváte dveře od svého hájemství pootevřené?"
Sir Samuel jen překvapivě zamrkal. Nejen že ho přerušil, ale sdělil mu i novinku, která se mu pranic nezamlouvala.
"No to, samozřejmě, ne!" odpoví rázně Jeho výsost a okamžitě se jala nastalou situaci ověřit. Samuel prošel tak rázně kolem kapitána Nathaniela, že za ním jeho dlouhé černé vlasy, spletené ve složitém účesu, doslova vlály.
Rázně popadl za kliku a otevřel. To, co se stalo, bylo dílem okamžiku. Když na to potom později Samuel vzpomínal, připadalo mu, že má všechno v mlze. Trhnul klikou a ještě slyšel, jak na něj někdo volá a pak ticho. Nic jen ticho. A to ticho bylo tak nesnesitelné, že si myslel, že se mu hlava asi rozskočí a pak ticho vystřídal hluk. Ozvala se taková rána, že si Samuel pomyslel, že jsou to jeho poslední vteřiny života na tomto světě, ale potom… potom ho objaly čísi ruce a prudce ho přirazily na zeď. Následně ho přikrylo i čísi tělo, v kterém okamžitě, ani nevěděl jak, poznal kapitána Nathaniela. Ten ho okamžitě objal a zaštítil před tím strašným čímsi.
Jak se hluk rychle objevil, tak stejně rychle ustal. Princ zvědavě vykoukl zpod hradby Nathanielových paží a ještě stihl spatřit kousky ochranného štítu, který jeho pobočník stačil před nimi vytvořit. Tato ochrana se ale začala bortit a tříštit jako tabule skla.
"Co to…?" Více už nestačil Samuel vyslovit, protože v ten okamžik se Nathaniel sesunul k zemi a milého Samuela vzal s sebou. Dotyčný už už otevíral pusu k dalším otázkám popřípadě stížnostem, když v tom si něčeho všimnul. Na pravé ruce a částečně na hrudi mu ulpělo něco tekutého a stříbrného.
S dalšími nevyřčenými otázkami v očích si na potřísněná místa sáhl a takto zbarvené prsty si zblízka prohlédl.
"Kapitáne?" otázal se, "To je…? Je to krev?" S tímto se velmi pozorně podíval na svého pobočníka, který ho, přestože už nebezpečí pominulo, stále držel v náručí. Když si to Nathaniel uvědomil, okamžitě své objetí uvolnil a poté, i když si musel přiznat , že jen velmi nerad, spustil ruce podél těla. A i když se snažil, tak mu z úst uniklo tiché zasyknutí.
"Je to krev, že jo!" nedal se odbýt princ a pořád si svého ochránce velmi pečlivě prohlížel. A najednou si toho všiml. Té ledově stříbrné skvrny na jeho rameni. A ta skvrna se neustále zvětšovala!
Samuel opatrně natáhl ruku s úmyslem mu krvácení zastavit, ale Nathaniel ho chytil za ruku. Ignoroval to zachvění, které jim opět projelo, a jen nepatrně zavrtěl hlavou. Následně se pokusil vstát, ale zůstalo jen u pokusu. Když mu ale chtěl Samuel pomoct a natáhl k němu ruku, tak byl znovu odmítnut. Na podruhé se to již kapitánovi povedlo a on jakž takž stál na vratkých nohou. Poté se obrátil na Jeho Výsost a Samuel nebyl ničeho schopen.Kapitánovi část obličeje kryla maska, která nyní vypadala velice zlověstně a pak ty rty! Ty rty, které se dokázaly zformovat do tak kouzelného úsměvu. Ty rty byly teď stažené do úzké linky a z celého kapitánova postoje sálal chlad.
"Tak co! Teďka mi to jako atentátníkovi nějak nevyšlo, že?" prohodil jakoby nenuceně kapitán. Bylo ale vidět, že se stěží ovládá a slova od sebe jen odsekává.
Najednou se neočekávaně otočí a udělá pár rychlých kroků směrem k Samuelovi. Ten ani nestihne zareagovat, když ho Nathaniel pevně uchopí za ramena.
"Tak tohle bylo naposledy!" pronese mrazivě kapitán a poté dodá: " Výsosti."
"Od teďka se bude hrát podle mých pravidel. Jelikož Vaši kamarádi atentátníci vědí o tom, jak máte rád tohle místo, tak je potřeba najít nějaké jiné. Takové, kde by Vás nikdo nehledal."
S těmito slovy ho popadne zdravou rukou za oblečení. Nedbá na to, že tímto, už tak neupraveného prince, ještě více pocuchá, a táhne ho chodbou. Musí jít proti proudu stráží, úředníků i jiných obyvatel paláce. Ti všichni se sbíhali na místo, odkud před chvílí slyšeli ten ohlušující rámus.
Nathaniel se nedívá ani napravo ani nalevo, jen si razí cestu skrz dav a za sebou vleče zmateného prince. Zastaví se cestou jen dvakrát a to, aby dvěma vojáků udělil šeptem pokyny, které Samuel nebyl sto zaslechnout.
Po pár minutách se kapitán zastavil u jedněch dveří. Zaklepal a ani nečekal na vyzvání a vstoupil. Popleteného prince vtáhl sebou dovnitř.
"Á… čekal jsem, že přijdete!" Tato slova pronesl Rafael, lékař Jejich Veličenstev, který se zvedl z křesla, ve kterém původně seděl, a přistoupil k Nathanielovi.
"Rád Vás opět vidím, kapitáne," řekl Rafael a mile se na kapitána usmál. Ten jeho úsměv opětoval a potřásl si s ním rukou, tou zdravou.
Samuel zatím přešel ze stádia překvapení do stádia nas*ání. Tak na mě se utrhuje a na doktora se kření tak, že se div nerozplyne! Nadává v duchu princ.
Mezitím rozhovor mezi doktorem a kapitánem pokračuje dál.
"Hádám, že to pozdvižení venku máte na svědomí Vy, že Nathanieli?"
"Za to ale já vůbec nemůžu, Rafaeli. Přece…"
"Ale jistě," skočí mu do řeči doktor, "teď to nebudeme řešit. Podívám se Vám na tu ruku. Už takhle ste mi tady dost zašpinil podlahu."
"Moc se omlouvám," odpoví napůl sklíčeně Nathaniel, ale cukají mu koutky.
Samuel jen bezmocně zírá. Tohle že je ten jeho pobočník? Ta osoba, která ho div nepřimrazila k podlaze svým pohledem…tak ta tady teď cukruje!
Už už chtěl něco říct, když se doktor pustil do svého řemesla. Aby mohl kapitánovi ošetřit zranění, tak mu musel rozepnout košili a částečně mu ji sundat.
Po chvíli se princ přistihl, že s otevřenou pusou jen zírá na Nathanielovu vypracovanou postavu. Ještě než zavřel pusu a otočil se, protože někdo právě zaklepal na dveře, tak si stihl všimnout, že se kapitánovi na krku houpe zvláštní medailon.
Opět bez vyzvání vstoupila další delegace. Byli to ti dva strážní, které Nathaniel pověřil jistými úkoly. Ten první jen kývnul na kapitána a zmizel. Ten druhý složil na stůl čistou uniformu a taky odešel.
"Tak a je to," pronesl Rafael a šel si umýt ruce. "Mělo by to být v pořádku, ale moc se nenamáhejte, jo?" pak se ale ušklíbnul a poznamenal: "Stejně si budete dělat, co budete chtít,že?
Nathaniel jen pozvedl obočí a otočil se na prince.
"Takže, jak už jsem řekl, teď to bude podle mě!" A jelikož se princ nadechoval k nějakému protestu, tak kapitán rychlým krokem přešel místnost a stanul před Samuelem v celé své výšce. Přiložil mu prst na rty a pokračoval.
"Od teď, můj pane, budete poručík Samuel, oficiálně ste můj pobočník a podřízený. Tato uniforma," natáhl se k čisté a složené uniformě, "je teď Vaše. Vašeho bratra jsem o všem informoval po svém podřízeném a jak ste viděl, se vším souhlasil. Takže mám svolení i našeho krále."
No to jsem v loji! Pomyslel si Samuel, ale nic neřekl, protože přítomnost toho ďábelského a napůl svlečeného kapitána byla odzbrojující.
Nathaniel se vítězoslavně usmál.
Ten úsměv… Ten úsměv nevěstí nic dobrého, pomyslí si princ.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 angelique angelique | 18. června 2009 v 10:29 | Reagovat

ďalšia super kapitolka na spríjemnenie sedenia v škole =) prajem veľa šťastia s prijímačkami aj s ďalším dielom =)

2 Anlee Anlee | 18. června 2009 v 22:33 | Reagovat

píšeš skvěle a moc zajímavě.těším se na další díl.

3 Ayasumi Ayasumi | 20. června 2009 v 13:00 | Reagovat

Paráda!! Další díl? Další díl? Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat dál

4 Aylen Aylen | 21. června 2009 v 23:39 | Reagovat

bezva.fakt dobře píšeš.kdy bude další díl?XD

5 VaniLee VaniLee | Web | 22. června 2009 v 17:36 | Reagovat

Pokračování! A pokud možno co nejdřve. Hezky psané, zajímavý příběh... Moc chválim..

6 Maya_san Maya_san | 24. června 2009 v 7:01 | Reagovat

^^ To je cool XD Budu to tu pravidelně sledovat abych neprošvihla pokráčko ;) :D

7 Kat Kat | 24. června 2009 v 23:17 | Reagovat

Mňam, stále se to lepší. Musím říct jednička s hvězdičkou. nějak mi dochází inpisrace, ale už si představuji ty dva v uniformě. Uff, usmívám se u toho jak pitomeček a těším se na pokračování dílku.

8 Akyra Akyra | Web | 26. června 2009 v 11:11 | Reagovat

to nemá chybu rychle další. musím s nimi souhlasyt je to čím dál lepší

9 tess tess | Web | 29. června 2009 v 18:16 | Reagovat

tohle je skvělá povídka. už se těšim kdo je ve skutečnosti nathaniel. všechny kapitoli sem zhltla doslova během chvilky. jsou skvělí. už se těšim na další kapitolu. a jak se bude princátku dařit coby pobočníkovi. ;-D

10 leslay leslay | 30. června 2009 v 0:50 | Reagovat

je to super,už aby tu byl další díl XD

11 Starvation Starvation | Web | 29. října 2009 v 13:48 | Reagovat

Pěkné, pravdu. Tajemné, napínavé a přesto je v tom tolik humoru! Povídka si mě čím dál víc získává! Myslím, že ani nemá cenu nějak přemýšlet o tom, co se mezi těma dvěma stane, jelikož je to možná až moc nápaditě dáváno najevo, tak nějak ale doufám, že mě ještě překvapíš :)

12 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 18. ledna 2010 v 21:26 | Reagovat

Kawaiii to je úoe okouzlující povídka jdu fofrem dál. Jsi úžasnej Spisovatel xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama