Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Díl první - dobrá víla

10. srpna 2009 v 12:04 |  Doctor angelus
A je to tady! První díl vámi vybraného cyklu.

Věnováno všem, kteří si Alastrii a její obyvatele oblíbili a přáli si zrovna tento cyklus.
Nebojte, ti kteří fandí Deirosovi a Alexejovi si taky aspoň trochu přijdou na své .

Snad se bude líbit!

(Zase malá technická poznámka. Rozepsal jsem ještě jeden nový cyklus, a tak nevím, s jakou pravidelností bude Doctor angelus vycházet. Proto prosím mějte strpení, poněvadž kdo si počká, ten se dočká!)




Tak já opravdu asi mám nějakou tu dobrou vílu, pomyslí si Rafael a pozorně se rozhlédne po své pracovně, uklizené pracovně. Kartotéka srovnána, dokonce i květiny zality a čaj v konvici jen čekal. Až si z něj někdo poslouží.
Tak takhle jsem to tady rozhodně nenechal, podotkne lékař a uvelebí se v křesle. Nikdy nebyl žádný milovník pořádku, a tak se tato místnost vždy topila v naprostém chaosu. A když se k tomu přidala ta nesmyslná byrokracie, tak byl ztracen. I kdyby chtěl, tak prostě nestíhal. Jeho post lékaře ho zaměstnával na plno, a tak mu ty lejstra postupně přerůstaly přes hlavu. Prostě a jednoduše potřeboval k sobě nějakého pomocníka, který by zkrotil tohle papírové monstrum, ale kdo ho vzít?
Rafael věděl, že Alexej je přes takovéhle věci machr, ale tento mladík byl jaksi nedostupný a pokud by se kdokoliv pokoušel věrného pobočníka Deirosovi odloudit, ze zlou by se potázal. Poté co se Alexej k Deirosovi vrátil, protože Samuel se rázně vydal za Nathanielem a už ve Východních zemí zůstal, ho král nepustí z očí.
A Rafael se pousmál. Docela by mě zajímalo, jak ti dva dlouho vydrží chodit kolem horké kaše, než se konečně vymáčknou a přiznají se, co k sobě cítí. Je to ale jejich boj. Samuel s Nathanielem si své už vybojovali…
Když v tom si Rafael uvědomil nepříjemnou skutečnost, že o něj se vlastně nikdo neuchází, že o něj nikdo nebojuje. Vždycky je povoláván k velmi závažným zraněním a byl mnohokráte svědkem toho, jak se přátelé či milenci o sebe bojí, jak tráví nespočet hodin u lůžka zraněného a čekají a doufají. A on si tam pak připadá strašně přebytečný, a tak radši rychle vycouvá a zmizí.
Pak ale rázně zavrtí hlavou. Tak takhle by to nešlo! Žádné litování se a vzhůru do práce!
Poté co Alastrie uzavřela s Východními zeměmi spojenectví, každý čekal, že atentáty ustanou, ale opak byl pravdou. Teď ale místo jasných napadení se kupí hromada drobných útoků, které působí spíše jako nešťastné náhody. Mohlo by se sice skutečně jednat jen o s ničím nesouvisející nehody, ale Deiros byl přesvědčen o tom, že tyhle nehody nejsou žádnými nehodami a pověřil Rafaela, ať se zraněným pečlivě věnuje a hlásí cokoliv podezřelého, o což se Rafael snažil, ale zatím jeho snažení neslavilo valný úspěch. A aby toho nebylo málo, před nedávnem se jednou z obětí nehody stal i Alexej. Omylem byl při lovu postřelen, když se v inkriminovaný okamžik postavil před Deirose. Viník jako obyčejně nebyl vypátrán, ale tentokrát král opravdu zuřil. Rafael ho musel uklidňovat, že postřelení není tak vážné, ale Jeho Výsost si dala říct teprve tehdy, když to potvrdil samotný Alexej. Deiros se tenkrát neovládl. Obejmul svého pobočníka a po jistou dobu ho odmítal pustit. Alexej se sice bránil, ale král si to vysloveně užíval. Ale Rafael z toho byl víc a víc sklíčený. Přál jim jejich štěstí, ale zároveň jim záviděl, což mu samotnému nesmírně vadilo, atak se radši po hlavě vrhnul do práce.
A jeho práce si opět vyžádala nezvladatelný chaos v kanceláři. Jaké ale bylo Rafaelovo překvapení, když se po noci strávené v křesle probudil a shledal svoje pracoviště v naprostém pořádku. Uklizené a vysmejčené.
Jak tak na to koukám, moje dobrá víla si opět mákla a tohle je výsledek, pomyslel si Rafael, ale pořád mu vrtalo v hlavě, kdo a proč mu tady uklízí. A aby to zjistil, tak na tu dobrou duši nalíčil past. Opět nechal pořádek rozbujet do nepředstavitelných rozměrů a čekal.
Trochu si připadám jako dravec, který číhá na svou kořist, ale aby při tom čekání neuschnul, šel si Rafael udělat čaj, když se ale vracel…
To sem nechal otevřené dveře? Podivil se v duchu Rafael, ale pak se plácnul do čela.
Vždyť jo! Past sklapla! A s tímto se vplížil do pracovny a zařval: "A mám tě!"
Osoba, která balancovala na sloupku knih, aby dosáhla na květiny a mohla je zalít, tohle rozhodně nečekala. Lekla se a obsah konve na sebe vylila. A aby toho nebylo málo, ztratila rovnováhu a i s knihami skončila na zemi.
Ajta! Tohle jsem nechtěl!
Zhrozil se Rafael a vykročil rázně k hromadě knih, která pokrývala jeho dobrou vílu.

Dopr… Já se na to , klel v duchu Tobias a jal se hrabat z té papírové kupy. Když se konečně dostal na světlo boží, tak zamžikal a poté zavrtěl hlavou. A okamžitě toho zalitoval. V uších mu hučelo a ve spáncích tepalo. A proto oči opět zavřel a instinktivně se přikrčil.
"Jste v pořádku?" ozval se starostlivý hlas a přiměl Tobiase otevřít oči.
No potěš! Zalapal po dechu Tobias, protože se nad ním skláněla bytost, která, podle něj, nemohla být z tohoto světa a proto ze sebe vysoukal: "Já jsem umřel?"
Rafael se pousmál: "A pročpak tak soudíte?"
Tobias už chtěl po pravdě odpovědět, že jestli je v nebi, tak vidí jednoho z nejkrásnějších andělů, ale pak se vzpamatoval. Jeho bolavá hlava začala pracovat, a tak mu začaly docházet souvislosti.
Prudce se posadil, ignorujíc mžitky před očima si poupravil brýle na nose. Poté se ihned na Rafaela obořil: "Vy asi nebudete v pořádku, že? Někdo Vás musel něčím přetáhnout po hlavě, protože jinak si to neumím vysvětli, takhle útočit na nevinné lidi!"
Svá obvinění vyslovil těsně před Rafaelovým obličejem. Překvapený lékař se nezmohl na žádnou reakci, protože ho Tobiasův výpad naprosto odzbrojil.
Nebo že by to bylo něčím jiným? Ozval se mu v hlavě posměšný hlásek, tahle ta dobrá víla není vůbec k zahození, že?
Rafael se ani neobtěžoval s odpovídáním, ale stejně si toho mladíka před sebou důkladně prohlédl od hlavy k patě. Své polodlouhé vlasy barvy mědi, měl vzadu na hlavě svázané do malého culíčku. Z tmavě hnědých očí, které byly chráněny brýlemi, právě šlehaly blesky, ale Rafael věřil, že když se jejich majitel usmívá, tak jistě září. A ústa? O těch Rafael radši nechtěl ani moc přemýšlet, ale pak jen tiše zaúpěl. Tobias totiž, stejně jako všichni ostatní, nosil uniformu Královské gardy, ale teď odložil kabát a byl pouze ve sněhobílé košili. Kterou měl zastrčenou ve vypasovaných kalhotách. Už takhle na Rafaela působil, ale jelikož na sebe Tobias vylil plnou konvici vody, tak se ze sněhobílé košile stala košile průhledná. A lékař se musel začervenat nad tím, nad čím právě přemýšlel.
"Vždyť to říkám, něco se Vám stalo, ste celý červený," ozval se Tobias a přiložil zoufalému lékaři ještě ruku na čelo.
"Měl byste vyhledat lékaře," konstatoval Tobias.
To už Rafael nevydržel a ruku mu sklepal.
"Ten, kdo by měl navštívit doktora, ste Vy!" odsekl lékař.
"Ano? Nepovídejte!? A čí je to asi vina, že mě bolí hlava jak škopek?!" zeptá se se sarkasmem v hlase Tobias.
"No, čí asi," opáčí Rafael, "Vaše! Nemáte stát na tak vratkém stupátku."
"Tak chyba že je na mé straně? Já náhodou rovnováhu udržet umím, ale to by mě někdo nesměl takhle překvapit!"
" Já jsem Vás překvapil?" podiví se lékař, "nejste náhodou voják? Ten by se neměl nechat takhle vylekat."
Tobias chtěl něco podotknout, ale bolest hlavy mu to nedovolila.
"Počkejte," ozval se Rafael. Zvedl se a začal se přehrabovat ve skříňce naproti stolu.
"Někde to tady mám… A mám to!" zaradoval se lékař.
"Vy? Tohle je Vaše kancelář?" vykulí překvapeně oči Tobias.
"Jasnačka! A po tomhle," pokračuje Rafael, "by se Vám mělo ulevit."
S těmito slovy nacpe do Tobiase lžičku čehosi.
"No, blé! To mně má vyléčit? A z čeho, prosím Vás? Ze života?!" zašklebí se Tobias.
"To bych Vám přece neudělal? Tedy," odmlčí se lékař a potom poťouchle pokračuje, "ne hned. Nejdřív by mě docela zajímalo, co tady vlastně pohledáváte. Soudím, že to Vy tady neustále poklízíte." S tím se jal Tobiase prohlížet. Opatrně mu prohmatal hlavu a shledal, že až na tu bolest bude v pořádku.
Tobias jen z pod brýlí zamžikal. Snažil se nevnímat ty šikovné ruce se štíhlými prsty, které se ho velmi jemně dotýkaly.
"Co? Vy netušíte, kdo jsem?" zeptá se udivený mladík.
"Ó, to nikoliv. A kdo tedy ste?" opáčí Rafael a upře na něj své modré oči.
A Tobias vypění, vyskočí na nohy a začne přecházet po místnosti: "To se ani nedivím. V tomhle binci bych taky nenašel absolutně nic!"
"Ale já se tady orientuju celkem zdařile," opáčí nenuceně lékař.
"No, jak je vidět, tak asi ne, jinak byste veděl, kdo jsem," komentuje nastalou situaci Tobias.¨
Rafael se zamyslí a přejde ke stolu, kde se za tu dobu, co tady Tobias nebyl, nakupilo hafo všeho. A lékař to vše smetl na zem.
"Hmm, tak takhle Vy uklízíte? Zajímavé," ozve se Tobias. Rafael to nijak nekomentuje a začne se přehrabovat v jednotlivých složkách. Ty které mu nevyhovovaly, končily v rohu místnosti.
"Takže," pravil lékař a odhodil si z obličeje pramen světle zelených vlasů, "mně těší, že Vás poznávám, poručíku Tobiasi."
"A heleďme se, už tedy víte, co a jak?" optá se poručík.
"Tady se píše, že na mně budete dávat pozor," odpoví Rafael.
Tobias jen protočí panenky a radši začne s vysvětlováním: "Byl jsem k Vám přidělen, abych se postaral o Vaše bezpečí z důvodu častých útoků, které se zde vyskytují."
"Takže chůva!" zvolá posměšně lékař, ale to neměl dělat. Tobiasovi ztvrdly rysy a přistoupil těsně k Rafaelovi: "Jste velmi důležitá osoba, o kterou nepřítel jistě projeví zájem, a tak u Vás budu ve dne v noci, aby se Vám nic nestalo, tak už laskavě nechte těch vtípků!"
Poté se poručík odmlčí a nastane chvíle ticha. Oba dva, lékař i poručík, se navzájem měří pohledem a vyruší je až nečekaný hluk. Tobias si okamžitě stoupne před Rafaela, čelem k potenciálnímu nepříteli, a lékař si tak může vychutnat vůni svého ochránce.
Z nepřítele se vyklubal jen další štos knih, které se poroučely k zemi. Poručík se uvolnil a otočil se k Rafaelovi.
"Jen pro informaci. Uklízel jsem tady, protože se tady nedal udělat ani krok, aniž by mě něco nezavalilo. Tak od teď tu bude pořádek!" nařídí Tobias.
Lékař jen pokrčí rameny a zeptá se: "A kdo mi to nařídí? Vy asi těžko, protože ste můj podřízený, a tak jsem to já, kdo tady určuje chod věcí."
S těmito slovy cvrkne Rafael svého ochránce do nosu a ještě dodá: "Bát Vámi se převleču. Sice vypadáte v té mokré košili sexy, ale mohl byste se mi nachladit, a co bych si pak bez Vás počal?"
Tobias zrudne, otočí se na patě a střísknutím dveří odejde vyhledat si něco suchého.
A rafael si povzdechnul. To že dostal výpomoc mu de facto moc nepomůže.Nemohl jsem k sobě dostat někoho víc uvolněnýho? Tenhle Tobias má sice pěknou tvářičku (a nejen to), ale jiank je to chodící paragraf. A on? On má radši klídek a pohodu. To jde k sobě jako oheň a voda. K tomu má ještě na krku ty atentáty…
Ale na druhou stranu to, že už není sám, Rafaelovi v tu chvíli připadalo už jako samozřejmost.
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amami Amami | Web | 10. srpna 2009 v 16:35 | Reagovat

Sice vypadáte v té mokré košili sexy..... táto veta bola fáákt perfektna!! uz sa tesim ako to  s nimi dopadne dalej;D

2 VaniLee VaniLee | Web | 10. srpna 2009 v 17:27 | Reagovat

U Vás, milý Lex-sane, se asi zklamání ohledně vašich povídek nedočkám, že??
Zaplať pánbůh..
Aspoň nějaká jistota v tomto šíleném světě..
Děkuji za příjemný čas strávaný u první části této povídky.
Jen tak dál..

3 Kat Kat | 10. srpna 2009 v 21:15 | Reagovat

Opět nechal pořádek rozbujet do nepředstavitelných rozměrů a čekal.
Tahle věta mě srazila na kolena. Je úplně dokonala. Samozřejmě je jich tam více.
Za prvé musím říct, moc děkuji za pokračování. Za druhé jsem ráda, že je to Deiros s Alexejem. Těším se na ty dva jako malá a já doufám, že tentokrát to bude krááááápet delší.
Copak asi jde udělat z vody a ohně. Co dát vodu na ohníček a pozorovat jak se otepluje, rozehřívá, až vybuchne v oslepujícm žhavým žáru?
Přesné, dokonalé vyjádření jejich vztahu. Checht promiň, ale jsem natěšená až se bude to přihřívat... a asi sem zajdu častěji. Baví mě tyhle příběhy a děkuji za ně.

4 Gel-chan Gel-chan | Web | 11. srpna 2009 v 11:26 | Reagovat

No já Byakuyu nemám ráda, já nejradši všechny .. bělovlásky *nuff* :D. Prostě jedině oni v Bleach, no pak samo Iichigo .. to je tky zlato xD .. trošku ťapnutej ale jinak cajk xD.

5 Misuki Misuki | Web | 11. srpna 2009 v 13:26 | Reagovat

proč ty mě vždycky dokážeš nějak..podržet?? zabiju těě...
jo..vidím..denně je to asi 21 lidí...ale tak dva s toho nechaj komentáře..smaozřejmně nemám vplánu do zrušit...jen jsem to plácla v záchvatu zlosti s lítosti...bo mi bylo prostě líto že se budu snažit a nic s toho..
ale jinak děkuju

6 Misuki Misuki | Web | 11. srpna 2009 v 13:28 | Reagovat

to zrušit..ani psát neumím už

7 angelique angelique | Web | 11. srpna 2009 v 15:13 | Reagovat

Teraz úprimne Rafaelovi závidím, aj mne by sa hodila taká dobrá víla na môj (viac-menej organizovaný) chaos. Som fakt zvedavá ako si Rafael s Tobiasom sadnú. Vraví sa že sa protiklady priťahujú tak dúfam, že nebudú povestnou výnimkou ktorá potvrdí pravidlo =)

8 Riuu Riuu | Web | 12. srpna 2009 v 0:03 | Reagovat

Páni píšeš teda úchvatně. Tahle povídka začíná vážně  dobře. Ten Tobias mě dostává do kolen:D Doufám, že nás nenecháš moc dlouho čekat s pokračováním!!!

9 Lachim Lachim | 13. srpna 2009 v 13:12 | Reagovat

Všechno tu už bylo napsáno. Je to výborné, čekám jen na pokračování.

10 Sax Sax | Web | 14. srpna 2009 v 11:35 | Reagovat

Tobias je naprosto dokonalý - líbí se mi. Taky bych chtěla takovou dobrou vílu. Ta poznámka o mokré košili a že v tom vypadá sexy, Tobiasův klid pěkně rozhodila...^_^ Super, nemužu se dočkat pokračování. Píšeš vážně moc hezky...^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama