Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Díl třetí - Začátek i konec mise

3. října 2009 v 23:06 |  Doctor angelus
Překvapení!
Včera se mi povedlo dopsat další dílek Andělského doktora a to díky svému přednášejícímu, který mě má na Úvod do pravěku. Po jeho přednášce jsem měl chuť napsat alespoň něco, co by mělo hlavu a patu, protože moje poznámky tento nepatrný detail jaksi postrádaly.
Jen pro ilustraci Vám popíšu prvních 15 minut s panem docentem. Už jsem si zvykl na fakt, že dochvilnost, která jest hodna králů, přednášejícím do kolébky dána nebyla. (Ať žije akademická čtvrť hodinka) Poté co jsem se vtěsnali do učebny, která nepatřila mezi největší, pan docent jaksi zbytečně poznamenal, že se sem nevejdeme a že je to problém. Problém to sice byl, ale vyřešit ho asi měl osud, Bůh či sami studenti, protože pana přednášejícího se to netýkalo. A tak si ti 4 chudáci ustlali na zemi a celé dvě hodiny je mohlo alespoň hřát konstatování, že během semestru či dalších let nás rozhodně ubude. (Tento roztomilý fakt nám sdělili snad všichni kantoři, ale ani u jednoho jsem nezaznamenal jakékoliv citové pohnutí - ani škodolibou radost ani smutek - Asi jim to nějak žíly netrhá, jestli budou přednášet pěti lidem nebo celému ročníku.)
Poté, co byl tento problém s místem vyřešen. Se ihned vyskytl jiný. Nebylo čím psát na tabuli. Panu docentovi prostě scházela křída. Budiž. Kdyby mě správně nasměroval, tak bych mu snad i tu křídu dones, ale nevím jak vy, ale co se mě týče, tak já jsem ještě nikdy nezkoušel psát křídou na bílou tabuli, která je určena pro psaní fixem. Ale jsem jen student a člověk neznalý.
Posledním problémem byl fakt, že prostě nebylo kam dát data projektor, bez kterého ta přednáška prostě nemohla být. Já( měl jsem holt takovou náladu) jsem měl chuť navrhnout, že ti studenti, kteří sedí v první řadě a zabírají místo tomuto důležitému přístroji, by se měli spakovat a následovat příkladu svých kolegů a ustlat si též na zemi. Naštěstí jsem mlčel a pan docent došel k názoru, že pro tentokrát se to bez data projektoru obejde. Měl sice ještě nápad, že by mohl kreslit na tabuli, ale pak to vzdal, protože obrázky z knih jsou lepší. To, že by vlastně neměl čím psát, ho nikterak nevykolejilo.
A potom už konečně začala slavná přednáška. Chvíli mi trvalo zvyknout si na způsob přednesu, protože milý pedagog se po každém slově opravoval, upřesňoval, odmlčoval…
I když to tak možná nevypadá, tak jsem z hodiny odcházel v dobré náladě. Místo abych se rozčiloval, tak mě to spíš pobavilo a jsem zvědav, kolik lidí přijde příště.
Ale milému kantorovi je potřeba dodat k dobru fakt, že se doopravdy zasloužil o přesun do jiné místnosti. Příště už budeme obývat posluchárnu, která naši třídu, možná už příště velmi prořídlou, může pojmout x násobně. A nejen že nám přehodil místnost, ale napsal nám tento fakt i do mailu s popisem trasy, jak se tam dostanem.

A tak tuto povídku věnuji svému přednášejícímu z Úvodu do pravěku.




Tobias, který se ještě nevzpamatoval z předchozí situace, následoval Rafaela, jenž si to svižně rázoval na hlavní palácové nádvoří.. Když nad tím zpětně přemýšlel, tak jediný, kdo se choval zcela mimo jakákoliv očekávání, byl právě Rafael. Simon jako typický provokatér se prostě musel předvést a Gabriel se držel decentně v pozadí, ale co náš doktor?
Tobias byl do myšlenek tak zabraný, že mu unikla jedna nepatrná maličkost a to, že se lékař před ním zastavil.

"Ehm… promiňte," zahuhlal poručík.
"To Vás tak rozhodilo odloučení od Vašeho přítele, že nejste schopen vnímat své okolí?" obořil se na něj Rafael.

To Tobiase namíchlo. Netušil, co milému doktorovi přelítlo přes nos, ale hromosvod mu dělat rozhodně nehodlá. Napřímil se a typickým pohybem si urovnal brýle.
"JÁ dokážu oddělovat pracovní a soukromý život." Usadil Rafaela ledově.
"A teď bych ocenil," pokračoval poručík, "kdybyste mě obeznámil s nastalou situací."

Rafael jen zamrkal nad tou změnou, která se před jeho očima s tímto mladíkem stala.
Tak jsme opět tam, kde jsme byli. Na začátku, povzdechne si v duchu, ale nahlas se mu rozhodne podat základní informace.

"Dorazila k nám zpráva, že ani ne před hodinou byla poblíž Šerého hvozdu přepadena skupina poutníků a jak jistě dobře víte, tato oblast spadá pod Alastrii. Král se domnívá, že jde opět o akci atentátníků, která má pošpinit naše jméno, protože je dobrý zvykem poskytnout ochranu všem lidem na našem území. A tak si jdeme společně s oddílem průzkumníků prohlédnout inkriminovanou oblast. Bohužel," dodal lékař se špatně skrývaným potěšením v hlase, "Váš přítel Simon se naší malé výpravy nebude účastnit."

"To je škoda spíš pro Vás, pane," odpověděl Tobias, ale v duchu se zaobíral úplně něčím jiným, a tak mu unikl překvapený výraz jeho šéfa.

Tak Šerý hvozd. Už vidím ty poutníky, jak si to krátí zrovna tudyma. Vypadá to na pěknou boudu, což bude asi důvod, proč kromě doktůrka tam bude celý oddíl vojáků. Deiros rozhodně ví, co dělá.

Mezitím se na hlavním nádvoří kolem teleportu začali scházet povolaní lidé.
Rafael by to sice nepřiznal živé duši, ale tahle zařízení ze srdce nesnášel. Teleporty byly jedny z mála zařízení, které Alastrie znala, ale pro Rafaela jakožto lékaře byla magie nepřijatelná a vůbec jí nevěřil. A proto mu až opožděně došlo, že si svůj cestovní vak zapomněl v kanceláři. Zaklel a požádal svého poručíka, jestli by mu pro něj neskočil. A Tobias, který si sám potřeboval něco vzít s sebou, mu vyhověl.


Zatroleně, kde ten poručík vězí? Vztekal se v duchu Rafael. Průzkumníci už odcestovali a teď byla řada na nich. Spolu s nimi měla cestovat i potřebná zavazadla a jelikož bylo vše naplánováno, tak nešlo čekat.
Lékař se znovu netrpělivě otočil. Byl nervózní a pomalý podřízený mu na náladě zrovna nepřidával.

"Tak jsem tady," ozval se mu najednou za zády Tobias a Rafael skoro nadskočil, jak se lekl.

"Co Vám tak dlouho trvalo?" vyjel na něj podrážděně lékař, aby zakryl svůj strach a nejistotu.

Tobias mu beze slov podal cestovní vak, ale když se pro něj Rafael natáhl, tak poručíkovi neušel třas rukou, které se jeho nadřízený snažil skrýt.

"Vypadá to, že se s našimi zavazadly nepočítalo, a tak se budem muset trochu zmáčknout," poznamenal s úsměvem Tobias a než stačil Rafael jakkoliv zareagovat, tak k němu přistoupil tak blízko, že skoro mohl slyšet tlukot jeho srdce, což milého doktora zaskočilo. Okamžitě začal couvat, ale jaksi už nebylo kam.

"A hopla," zareagoval Tobias zcela spontánně a chytnul zmateného Rafaela dřív, než stačil vrazit do jakési bedny a skončit tak na zemi.
To Rafaela dostalo úplně. Tohle, že je ten suchar z minula? Tenhle poručík s čertovskými ohníčky v očích?

"Každý z nás má z něčeho strach. Nějakou tu noční můru, která se vynoří vždy, když to nejméně čekáme. Je to přirozené," pronesl poručík a Rafael nevěděl jestli mluví k němu nebo spíš k sobě, ale blízkost jeho ochránce mu neumožňovala jasně myslet.

"A tak tohle je pro Vás," pokračoval zatím Tobias šeptem a sundal si z krku řetízek s medailonkem, který následně pověsil lékaři kolem krku. Rafaelovi to nedalo a dárek si musel prohlídnout, a tak ani nezaznamenal, že dorazili na místo. Z myšlenek ho vytrhl až Tobiasův hlas.

"Hmm, jak jsem si myslel."

Rafael zvedl hlavu a první, co uviděl, byla poručíkova tvář.
Zase změna!
Kdyby to neviděl, tak by přísahal, že jde o dvě zcela odlišné osoby.
To by mě zajímalo, co ho nutí se takhle chovat, pomyslel si lékař. Na další úvahy ale nebyl čas, protože nebylo vše, jak mělo být. Byli sice na okraji Šerého hvozdu, ale po poutnících ani po vojácích nebyla ani stopa. Rafael se už už chtěl zeptat, co se stalo, když v tom na něj Tobias zakřičel: "Koukejte okamžitě vypadnout!" Poté se ihned otočil.
Rafael byl ale natolik zmatený, že nestačil jakkoliv zareagovat, a tak poslední, co viděl, byla postava jeho ochránce tasící meč a pak nic. Jen tma.


Co to…? Rafael se zkusil pohnout, ale něco mu v tom bránilo. Pokusil se alespoň pohnout hlavou, ale, jak se ihned vzápětí ukázalo, to taky nebyl dobrý nápad. V hlavě mu neskutečně hučelo a Rafael měl pocit, že se mu asi rozskočí. A tak se donutil alespoň otevřít oči. To, co ale viděl, se mu pranic nezamlouvalo.

"A heleme se! Princeznička se nám probudila!" pronesl slizkým hlasem muž stojící nad lékařem. "Měl jsem obavy, že tvoje hlavinka dostala moc velkou ránu."

"Kdo ste? Co chcete?" vypálil na něj okamžitě Rafael a změřil si přísným pohledem celou skupinku. Jeho klid byl ale hraný. V duchu se klepal jako sulc.

Sakra! Sakra! Sakra! Kde ten poručík vězí? Když ho nepotřebuju, tak mi přerovnává kancelář a když by mi jeho přítomnost bodla, tak se fláká neznámo kde!

"Ale, ale. Tolik otázek," uculil se zatím neznámý věznitel. "S tím si svojí pěknou hlavinku vůbec lámat nemusíš." S těmito slovy se k Rafaelovi přiblížil natolik, až to bylo doktorovi nepříjemné.

"Co si takhle zkrátit to čekání něčím příjemným?" zavrněl cizinec a pohladil Rafaela po tváři. Doktorovi se zatím chtělo zvracet, ale ovládl se a snažil se mluvením získat čas.

"A na co se čeká?" optal se rozechvělým hlasem.

"No, na popravu přece," zašeptal lékaři do ucha věznitel.

"Na popravu?" zopakoval nevěřícně Rafael.

"Jistě," potvrdil mu cizinec nepřítomným hlasem, zatímco se věnoval knoflíčkům na uniformě. Bylo vidět, že diskuze mezi jeho oblíbené aktivity, jak ukrátit čas, nepatří. Rafael se pokusil zaškubat pouty, která ho držela v šachu, ale marně.

"A čí popravu?" dožadoval se odpovědi, zatímco mu po těle začaly putovat nenechavé prsty.

"No těch vojáků, co přišli s tebou jako garde. Ale nic moc, to ti teda řeknu. Dostali jsme je na to tata. Za chvíli bude po nich, ale tebe by byla škoda jen tak zabít." Poznamenal věznitel a jeho upocené ruce se začaly dobývat Rafaelovi do kalhot.
Vystrašený lékař se nezmohl ani na odpor, ale hlava mu přesto začala pracovat na plné obrátky.

Do háje, Tobiasi! To ses nechal tak lehce chytit? Co seš to za osobního strážce, když nezvládneš ani tak základní úkol jako je ochrana svěřené osoby?! To je v loji! On si jako umře nebo co? To mu nedaruju. Pro něj je to rychlé, ale co pro mě? Já tady zůstanu ve společnosti těch úchyláků!

Ale všechny myšlenky, které se mu honily hlavou, přehlušilo něco jiného a hlubšího. Strach. Ne o sebe, ale o něj, o poručíka.

Tobiasi, jen mi tady sakra neumři!

Vzápětí se ozvala hromadná salva z pušek.

To snad NE!



 

39 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amami Amami | Web | 4. října 2009 v 7:46 | Reagovat

to máš teda ale podareného prednášajúceho :D:D taký by sa aj mne zišli... a kapitola bola pekná, ale nejako ma na tom konci nenaplo, aby som chcela pokračko, ale neušokdi, keď go napíšeš

2 Lachim Lachim | 4. října 2009 v 10:51 | Reagovat

Prosím, nenech nás čekat na další díl moc dlouho. Už teď se ho nemůžu dočkat.

3 Kat Kat | 4. října 2009 v 22:44 | Reagovat

Konečně další díl. Musím přiznat, že mě moc zajímá Śerý hvozd a medailonek. Taky jejich vztah jistě a spoustu dalšího a kdo je ten bandita. Hezký asi moc není.
JO děkuji profesorovi. Chudáku
Já se rozhodně těším na pokračování. taková menší pečovací scéna... ty já zbožňuji. prostě se mi líbí ty dva v tvém podání. jako horké kakao, které zahřeje a zpříjemní člověku chladný podzim.

4 Ebika tvé SBéčko Ebika tvé SBéčko | E-mail | Web | 5. října 2009 v 15:44 | Reagovat

Jej já jsem z toho blbá tak co se vlastně stalo??Honem pokráčko!!!
Krásný díleček:-D

5 akyra akyra | Web | 5. října 2009 v 19:54 | Reagovat

honem pokráčko snad jsi ho nenechal zabít! O_O a ty uryvky s akdemického života - na to bys měl mít zvláštní rubriku:D

6 zuzka zuzka | Web | 6. října 2009 v 18:19 | Reagovat

to byl skvelej dilek :) uz se tesim na pokráčko ... teda doufam, že přibude brzy .. se uz nemuzu dockat XD

7 angelique angelique | Web | 7. října 2009 v 20:42 | Reagovat

Trvalo mi kým som sa sem dostala XD Ale prečítala som to (takmer) na jeden dych a už sa teším na pokračovanie.
A ohľadom sedenia na zemi tak to som si zhodou okolností ,,vyskúšala´´ práve dnes na angličtine, totižto tam tak nejak nebolo dosť stoličiek. XD XD

8 Davida666 Davida666 | 11. října 2009 v 12:54 | Reagovat

Úžasný cyklus, dneska jsem ho četla poprvé a je to perfektní jen tak dál

9 Milwa Milwa | E-mail | 31. října 2009 v 16:34 | Reagovat

Ahoj:D na tvojí stránku jsem narazila uplnou náhodou a doted mi vrtá hlavou,proč jsem si jí všimla až ted.Zatím všechno co jsem si stačila přečíst se moc líbilo a četla bych dál a dál,kdyby bylo co,takže se budu těšit na další díly,jak z Bleache/jeden z mých oblíbených párů/a i této fantasy.
Kdyby si chtěl použít něco z bleache pro tvojí povídku,moje ilustrace jsou ti k dispozici:D http://milwa-cz.deviantart.com/    a propo-kdyby náááhodou,docela bych si nakreslila pro tebe malý obrázek s Tobiase a doktorem:D jsou super,uplně jsme dostala náladu něco provést.¨Kdyby to nevadilo můžeš mi dát vědět na mail?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama