Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


4. díl - Sblížení

23. prosince 2009 v 22:42 |  Vztah nadřízený/podřízený? Ale já chci víc...
Tak po dlouhé době Vás opět zdravím. Vím, je to ostuda se neozvat, ale jaksi to nešlo. Důležité ale je, že mám pro Vás alespoň malou nadílku v podobě pokračování Bleache. Ještě nevím, jestli něco zítra sesmolím nebo se budu těšit z dárků, to je ve hvězdách, ale snad si užijete alespoň toto.

Jak bude pokračovat spolupráce ctěného kapitána a jeho tvrdohlavého podřízeného? Ustoupí konečně Byakuya ze své hrdosti a spojí se s Renjim? To ale taky závisí na Renjim, protože ten už taky plánuje a nenechá se jen tak vyšachovat.

Přeji všem šťastné a veselé


Kuchiki Byakuya


Kapitán zaraženě pohlédl na napřaženou ruku svého podřízeného, tedy teď už bývalého podřízeného.

"Proč?" zašeptal naprosto nechápavě.

"E?" podivil se Renji. "Teď jsem nepochopil Vaši otázku, kapitáne."

"O to právě jde!" rozohnil se Byakuya. "Vůbec nic nechápete! Já už nejsem kapitán 6. divize. Tak proč? Proč mě, do háje, míníte poslouchat a následovat? Tohle se Vás přece už vůbec netýká! Tak proč?!"

Po této plamenné řeči se kapitán odmlčel a zabodl své oči do Renjiho. Pořád to nechápal. Nechápal jeho počínání. Co z toho bude mít, když se postaví na jeho stranu? On sám by nad každým svým takto obviněným podřízeným zlomil hůl a vyexpedoval by ho ze své divize rychlostí Bleskového kroku. Ale to tahle osoba ne! On si v klidu napochoduje do vězení nejvyššího soudu, omráčí žalářníka a teď nabízí pomoc obviněnému z velezrady. To Byakuya nemohl pochopit, což ho štvalo ještě víc. To, čemu kdy v životě nerozuměl, toho se radši rychle zbavil. Nač si taky komplikovat už tak složitý život? A tak bylo tedy nasnadě zbavit se i tohoto mladíka před sebou, ale tentokrát to najednou nějak nešlo.

K čertu! vztekal se v celku nedůstojně v duchu Byakuya. Proč ho prostě nemůžu odstranit z cesty jako nějaký kus smetí? Jistě by na něj stačilo nějaké slabší kido a bylo by to. No ale což, najednou obrátil kapitán, nebude na škodu si ho u sebe nějakou tu chvíli ještě ponechat. Mohl by mi být k ruce a mohu se ho přece zbavit kdykoliv, ne? Ale už sám věděl, že k tomu nedojde. Nějakým způsobem se mu dostal pod kůži a sám kapitán si nebyl jist, čím vlastně.
Tím, že se mnou nejednal jako všichni ostatní? Byl sice uctivý, ale neodpustil si nějakou tu drobnou poznámku či jinou revoltu…

"Ehm, pane, ste v pořádku? Je mi sice jasné, že potřebujete zhodnotiti jisté eventuality, ale nemůžeme tady počkat do Vaší popravy. To jsem Vás ani pak nemusel osvobozovat. Vy byste si hezky dumal v cele a já bych šel na saké, hm?" prohodil Renji a pozorně si svého podřízeného prohlédl.

"Ještě jsem přeci neřekl, že s Vámi počítám." zavrčel Byakuya, protože ho poznámka jeho podřízeného, vytrhla z velmi nebezpečných úvah. Úvah, kterým moc nerozuměl, ale nemohl se jich jen tak zbavit.

"Myslím, že Vaše rozhodování poněkud uspíším," s těmito slovy popadl nic netušícího Byakuyu za ruku a táhl ho k šachtě. "Právě jsem za Vás rozhodl, pane."

Kapitán se už už nadechoval, že ho odkáže do patřičných mezí, když ho Renji vmáčkl do šachty a rukou mu zakryl ústa.
Byakuya v jednu chvíli zuřil a chtěl ho nakopnout, ale Renjiho výraz tomu zamezil.

"Kde se sakra flákáš?" ozvalo se z nenadání z míst, odkud před chvílí Renji Byakuyu odtáhl.
"Ptal sem se… No, ku*va, co se to tady stalo?" podivil se majitel předchozí otázky. V tom Byakuya ucítil, jak se Renji pohnul a sáhl po své zampakuto. Nestačil ji ani vytáhnout na délku deseti centimetrů, když mu v tom kapitán zabránil. Položil svou ruku se štíhlými prsty na tu jeho a zlehka na ni zatlačil. Renji na něj nechápavě pohlédl, ale Byakuya jen zavrtěl hlavou a přitáhl si svého podřízeného blíž k sobě a zároveň dál do stínů.

"Ale, ale, copak se nám to tady stalo?" ozval se hlas, který způsobil, že se Renji vnitřně otřásl.
Byakuya jen zatnul zuby a snažil se 100% soustředit. Věděl, že každá chybička by pro ně teď byla fatální.
Pro nás?Odkdy sakra myslím v množným rodě! rozčiloval se kapitán, ale radši už se ve svých pocitech dál nepitval. Největší chyba by byla Omamuraie podcenit, Ten všivák něco chystá, otázkou je co.

"Vzal roha." Odvíjel se mezitím rozhovor mezi Omamuraiem a jeho poskokem.

"Sám? To mi nepřipadá moc pravděpodobné. Ty pouta a ten zabitý žalářník… ne-e, někdo mu pomáhá."

"Pomáhá? Ale kdo, pane."

"To netuším, ale ať je to, kdo chce, daleko zatím nebudou."

Když Omamurai vypustil tato slova z úst, pocítil Renji velmi zvláštní chvění. Pohlédl na svého nadřízeného, který mu silněji stiskl ruku…

Abarai Renji

Více-kapitán sice nic neviděl, ale tušil, že ten slizák, ať už to byl, kdo chtěl, moc jeho kapitánovi nefandí a právě teď po nich pátrá. Sice mimo smyslově, ale pátrá. Bohužel tady nebyla možnost, jak by mohl Byakuyovi pomoct, tak se alespoň snažil na nic nemyslet a nepřidělávat tak kapitánovi další starosti.
Renji nevěděl, jak dlouho byli společně vmáčknutý v jednom z výklenků, ale po jisté době zaslechli kroky, které se zaplať pánbů od nich vzdalovali. Renji ještě chvíli počkal, než se pohnul, ale v ten samý okamžik, když se on pohnul, tak se kapitán sesunul k zemi.

"Pane?" zašeptal více-kapitán a podepřel svého nadřízeného.

"Nic to není," odpověděl pánovitě Byakuya, který se tímto tónem snažil skrýt svoje vyčerpání.

"Hmm, to si nemyslím," konstatoval Renji holý fakt a jal se kapitána strkat do odpadní šachty, kterou prvně přišel a která vedla na světlo. "Hodně Vám musely dát zabrat ty spešl pouta a teď ten souboj, či co to bylo, taky nebyl procházka růžovou zahradou."

Už mi zase odporuje,pomyslel si Byakuya, ale na slova mu už energie nezbyla.

"Víte co? Ještě než se pustíme do pátrání, potřebujeme si odpočinout a taky se umýt." A aniž by Renji čekal na souhlas, tak vyrazil.

"A pro pois, málem bych zapomněl, Vaše zampakuto, pane." a s těmito slovy obdržel Byakuya zpět své vlastnictví.

"Ale jak…?"

"Jednoduše, pane. Ne nadarmo jsem vyrůstal v ulicích Rukongaie." Odpověděl s úsměvem Renji. To, co svému nadřízenému zatajil, byl fakt, že při osvobozování Byakuyovi katany nevyšel bez zranění. Šéf, ale nemusí vědět vše, že?

"Děkuju," pronesl do ticha chodby Byakuya. A toto jediné slůvko způsobilo, že Renji na chvíli ztratil řeč. Rychle se ale opanoval a přidal na kroku, už aby byli pryč z tohohle podzemí…



V Rukongai


Sice to trvalo, ale nakonec se z té špíny vyhrabali. Byakuya vše nechal na Renjim, protože to vypadalo, že ten ví, kam chce dojít. A bylo to celkem povznášející pocit nemuset na nic myslet, nechat rozhodovat zase chvíli jiné a jen se nechat vést.

"A jsme tady," pronesl více-kapitán, když stanuli před budovou, která se svým vzhledem nelišila od ostatních budov v téhle čtvrti.
Dříve by sem kapitán nezavítal ani omylem, ale teď se situace změnila. Ještě předtím, než se dostali mezi lidi, sundal mu Renji kenseikan a zahodil hedvábnou, i když už teď značně pošpiněnou, šálu, a donutil ho, obléci si na sebe kimono neurčité barvy.

"Takhle to bude lepší, nebudeme vzbuzovat moc pozornosti. A ještě tohle." Jeho více-kapitán mu udělal něco s vlasama a už ho táhl k této budově.


"A toto je…?" zeptal se Byakuya a otočil se na Renjiho.

"Něco jako hotel, pane. Místo, kde se na nic neptají, ale rád bych Vás poprosil, abyste teď nic neříkal. Mluvit budu radši já, ano?"

A když mu odpovědí bylo pokývání hlavou, tak oba vstoupili.

"Á dobrý den!" pozdravila je kyprá paní v letech.

"Dobrý den," odpověděl Renji, " rádi bycho si tady u Vás objednali pokoj."

"Ale jistě," zašveholila paní, a budete chtít společný pokoj tady s vaší slečnou?"

Co to? Zhrozil se Byakuya. S kým že? A už už se chystal protestoval, ale Renji ho stihl umlčet svojí další větou.

"Ale jistě, jsme totiž novomanželé." A s úsměvem na tváři a pobavením v očích svého nadřízeného políbil.



 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 23. prosince 2009 v 23:25 | Reagovat

Zástupce je lišák. Těším se na pokračování.

2 VaniLee VaniLee | Web | 23. prosince 2009 v 23:47 | Reagovat

Tedy, ten je ale mazanej! Konečně jsem se dočkala tvých dalších písmenek..
Číhám nové díly pokaždé, když se dostanu na net..
Doufám, že budeš mít o svátcích trochu více času, protože jsem si asi vypěstovala lehkou závislost..
Jen tak dál...:)

3 Kira-chan Kira-chan | Web | 24. prosince 2009 v 1:50 | Reagovat

Tak to je úžasné *.* nemám slov, jen se tak dost deměntně usmívám =D nemůžu se dočkat pokračování ^.^

4 Teressa Teressa | 24. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

som zvedava co na toto povie byakuya =) uz sa neviem dockat pokracovania =)bolo ro uzasne!!! rychlo prosiim pokracovanie =)

5 angelique angelique | Web | 24. prosince 2009 v 12:37 | Reagovat

Po dlhšej dobe (nemám čo kritizovať, sama stojím s poviedkami=)) ďalšia skvelá kapitola. A malé prekvapenie na koci XD Ďalší diel bude netrpezlivo očakávaný a mimochodom, nádherný obrázok =)

6 Akyra Akyra | Web | 24. prosince 2009 v 13:01 | Reagovat

nádhera to vážně nemá chybu:) ten cyklus se mi líbí víc a víc:)

7 Angela Angela | Web | 24. prosince 2009 v 19:47 | Reagovat

rychle pokračování..:D to nemá chybu:D

8 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 25. prosince 2009 v 2:05 | Reagovat

Tak to je dokonalý. Konečně jsem se toho pokračování dočkala. :) Doufám, že další díl bude co nejdříve, nemůžu se dočkat.

9 Michiyo Michiyo | 25. prosince 2009 v 15:30 | Reagovat

no tka ten koniec.....to ma totálne...ale že totálne dostalo :D :D :D chudák Byakuya-sama...nikdy by som si nemyslela že by zneho urobili babu :D :D aj v poviedke :D :D

10 Alexia Alexia | 25. prosince 2009 v 20:29 | Reagovat

:-D tak toto bolo pekne:-D

11 Ebika Ebika | E-mail | Web | 26. prosince 2009 v 17:58 | Reagovat

*vyprskne*To...nemělo chybu!!!Moc povedené ten konec mě dostal*slzičky na krajíčku*Jetš ěteď ese chlamu:-D

12 bacil bacil | 2. ledna 2010 v 18:49 | Reagovat

opravdu zajímavé, už se těším jak to dopadne dál

13 Konan Konan | 4. ledna 2010 v 22:13 | Reagovat

:-D :-D :-D No doprdele to teda skončilo, tet se nemůžu dočkat dalšího dílu

14 Konan Konan | 4. ledna 2010 v 22:14 | Reagovat

snad ti to nebude trvat moc dlouho, tahle povídka mě opravdu baví :-D :-)

15 Liara Liara | Web | 5. ledna 2010 v 13:18 | Reagovat

neviem sa dočkať Kuchikiho reakcie X) už aby tu bolo pokračovanie :P

16 Sioshi Madare Sioshi Madare | Web | 17. ledna 2010 v 12:40 | Reagovat

wow, jen do toho

17 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 18. ledna 2010 v 20:49 | Reagovat

Tak co, kdy bude další díl? Nemůžu se dočkat.

18 Loenelie Loenelie | Web | 31. ledna 2010 v 16:54 | Reagovat

kawaii :) nemůžu se dočkat dalšího pokračování! :D

19 Liara Liara | Web | 6. února 2010 v 21:48 | Reagovat

prosííííím, prosíííím, prosíííím ďalší diel

20 Konan Konan | 11. února 2010 v 8:22 | Reagovat

prosíííííím, já asi umřu pokud nanapíeš co nejrychleji další díl

21 Arya Arya | Web | 12. února 2010 v 23:15 | Reagovat

ehmm ty ako neplanujes pokracko?
chces mi zlomit srdiecko?
*och to sa mi rymuje ja som ale tava :D*
ale fakt tato poviedocka.kapitolka je uuza

22 areneis areneis | 22. února 2010 v 9:03 | Reagovat

áááááááááááá, ty písku :D

23 Liara Liara | Web | 24. února 2010 v 17:06 | Reagovat

ja viem, že som až príliš nedočkavá, ale veľmi pekne prosím, napíš tu už pokračovanie

24 Loenelie Loenelie | Web | 26. února 2010 v 19:15 | Reagovat

taky se přimlouvám :D prosíím další dílek :) umírám nedočkavostí jak do bude dál ^_^

25 Luella Luella | Web | 5. března 2010 v 17:02 | Reagovat

Kjáááá ten renji je ale potvora....je to vážně vážně vááážně skvělá povídka...tak ale fofrem přidej další díl...prosíííííííím XDXDXDXD

26 Riško Riško | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:29 | Reagovat

Super blog ;-)

27 Tolpen Tolpen | Web | 27. července 2013 v 22:46 | Reagovat

Tady Kira mi to celé čte přes rameno...
Já ho budu citovat, protože...
"Novo-CO?"
ale jinak dobrý. dost se tomu smějem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama