Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Kapitola druhá - Konfrontace

31. prosince 2009 v 19:31 |  Lux in tenebris
Zdravím!
Jak to tak vypadá, tak tohle je moje poslední povídka tohoto roku. S ní Vám přeji to nejlepší do roku příštího. Aby byl ještě lepší než tento.

A o čem je tato kapitolka? Tristan se setkal s někým, s kým nepočítal. Zachariel nám trochu zamíchá s kartami, ale nebude jediný, protože do tohoto příběhu nám zasáhne nikdo menší než samotný kníže pekel. Jak se to tedy bude vyvíjet dále?


"Tohle že je lovec démonů?" podivil se Zachariel a přitáhnul si Tristana k sobě ještě blíž. "Nevypadá na to. To se pak nemůžu divit, že to tady vypadá tak, jak to tady vypadá."

Tohle Tristana naštvalo. To se mu to mluví. On se nemusí denně potýkat se špínou a bahnem tohohle města. Ale hlavně že tady Pán ví všechno mnohem líp. Jemu je hej. On si jen z vrchu shlíží na svět a pak si milostivě zasáhne!

"Mohl byste mě konečně pustit!" dožadoval se Tristan a zlostně probodával očima Zachariela.

Zachariel se na něj opět podíval a pak ho pustil. A i když to bylo Tristanovo přání, tak nečekal, že se splní tak rychle, a on tvrdě dosedl na zem. Nasupeně se podíval na původce toho všeho a třel si naražené pozadí.

"Sakra! Mohl byste teď laskavě vysvětlit, co tady děláte?" dožadoval se Tristan odpovědi a váhavě vstával.

Zachariel též vstal, ale mladíka před sebou naprosto ignoroval. "Dobrý večer, Gabrieli. Nečekal jsem, že Vás tady najdu." a s těmito slovy si z hlavy konečně stáhl kapuci. Vlasům barvy holubičí šedi teď nic nebránilo a volně mu stékaly po ramennou až do půli zad. Tmavě modré oči se upřely na barmana, který se na něj jen tázavě podíval.

"Též přeji dobrý večer a musím konstatovat, že jsem Vás tady taky nečekal. Vaše přítomnost zde znamená…?" nechal Gabriel otázku vyznít do ztracena.

"O tom si můžeme promluvit někde jinde." zareagoval Zachariel a bradou ukázal na Tristana.

Takže nejen že se mi plete pod nohy, ale teď mu dokonce vadí i moje přítomnost! zuřil v duchu Tristan, ale pak se uklidnil a konečně promluvil: "Tak to abych vás nechal o samotě." S tímto kývnul na Gabriela a chystal se k odchodu.

"Počkej!" chytil ho barman za rameno. Bohužel za to zraněné. "Teď bys neměl nikam…" zbytek nedořekl, protože se mu Tristan svezl k nohám. To Gabriela vyděsilo. Okamžitě se k nehybné postavičce sehnul a jal se ho důkladně prohlížet.
Tohle překvapilo zase Zachariela. Nejen že si s tím lovcem démonů tykají, on se o něj dokonce bojí. A co ten úsměv? Tohle bylo nad jeho chápání. Toho Gabriela, kterého znal on, by k úsměvu nedonutil ani samotný Belial s celým svým peklem a teď tohle. Co se jen stalo, že je z něj úplně jiný člověk… tedy člověk ne, to spíš archanděl.

"Pokud můžu, tak si myslím, že má něco s pravým ramenem." poznamenal Zachariel a pohledem sklouzl ke zraněnému místu.

"Říkáte pravé, no sakra!" zaklel Gabriel a Zachariel jen povytáhl obočí. Změnil se víc, než jsem čekal.

"Tady s ním nic nesvedu. Musí ke mně domů. Pomůžete mi?" zeptal se s nadějí v hlase barman a druhému z archandělů nezbylo než souhlasit. Popadl bezvládné tělo toho zvláštního mladíka a za chvíli byl u Gabriela v bytě, který se nacházel nad hospodou, ve které pracoval a která mu de facto patřila. Opatrně svůj náklad položil na pohovku a pořádně si ho prohlédl. V té uličce ho považoval za vraha a tak si ho zase tak moc neprohlížel, ale teď se situace změnila.
Tak lovec démonů, jo. To by mě zajímalo, jak k tomu to škvrně přišlo. Ten mladík na něj nepůsobil jako ostřílený veterán, který ví, co dělá. Tenhle kluk si asi myslí, že je děsně IN, když se tady prohání nocí a hraje si na lovce démonů. Jediné, co mi tady nehraje, je proč ho Gabriel podporuje? Z toho nebyl Zachariel moudrý, ale jelikož Gabriel ještě nedorazil (protože na zemi na něj platily totiž trochu jiná pravidla než na něj), tak se rozhodl, že se na ta zranění podívá sám.
Stáhl mladíkovi rukavici a jak se mu sundávat i mikinu, když v tom si toho všiml, okamžitě se zarazil a hmátl po meči.

"Né," stačil křiknout Gabriel, který v tu chvíli dorazil a stačil zabránit nejhoršímu.

"Ne? Proč ne? Je to Belialův poskok. Je velká pravděpodobnost, že tu ženu má na svědomí právě on! Lovec démonů, pche. Je to výsměch. Sám je jedním z nich!"

"Opravdu? Opravdu to tak cítíte?" dožadoval se odpovědi Gabriel. "Není Vám to ani trochu divné? To, že jste si toho všiml až teď.

Zachariel se na něj nechápavě podíval, ale pak si tu situaci přehrál ještě jednou. Opravdu z toho kluka žádnou ďábelskou auru necítil. A kdyby neviděl tu jeho ruku, tak by ho ani nenapadlo, že…

"Tak když jste si to konečně nechal projít hlavou, zasunete ten meč a necháte mě mu pomoct?" otázal se Gabriel ale na souhlas u ž nečekal a začal se věnovat zranění.

Zachariel byl až moc překvapený, že v první chvíli nereagoval, ale poté se opět pustil do protestů, tentokrát šel na to ale z jiné strany. "Tohle přece nemůžete. Když je to Belialův poskok, tak ať se o něj kníže pekel postará sám. Moc dobře víte, jak nesnáší, když se mu někdo plete do cesty."

"Ať si Belial trhne," prohodil bokem Gabriel a dál se věnoval zraněnému mladíkovi. "Ten úchylák si teď určitě někde užívá a tak ho přece nebudeme rušit s takovou maličkostí. " Zvlášť," dodal, "když si s ní dokážeme poradit sami, no ne?"

Z tohohle proslovu, stejně jako i z jiných narážek, měl Zachariel vždy pocit, že Gabriela Belial nějakým způsobem irituje. Nešlo o to, že jeden byl kníže pekel a druhý archanděl, tady šlo o něco jiného, o jakési napětí, které mezi nimi bylo. Bylo to trochu nekolegiální, ale Zachariel měl kolikrát chuť vidět ty dva vedle sebe. To by pak byla mela!

"Tak se do toho dáme," ozval se mezitím Gabriel, který obhlédl situaci a měl představu, jak Tristanovi pomoci. "A nezkoušejte se mě zastavit," poznamenal jen tak mimochodem, když viděl, jak se druhý archanděl nadechuje k dalším protestům, "vidíte někde tady Beliala? Já teda ne a tak …"

"Nerad ruším v tak pozdní hodinu, ale vypadá to, že mám tady práci." Ozval se ode dveří sametový hlas a nedlouho poté do místnosti vstoupila další osoba. Na první pohled šlo každým coulem o aristokrata, nebo by ho k němu každý člověk přirovnal, ale nesmíme zapomínat, že v místnosti moc lidí nebylo.

"Co chcete, Beliale," zasyčel Gabriel a odhrnul si temný pramen z čela.

"Toť velmi zvláštní otázka," poznamenal nově příchozí a přesunul se k pohovce, kde ležel Tristan. "Přišel jsem se postarat o svého služebníka."

"Tak to je teda velmi dojemné," zapitvořil se Gabriel a postavil se Belialovi do cesty.

A Zachariel nestačil zírat. Jak to tak vypadá, tak se mé přání splní. A zasunul s konečnou platností meč. To zase udivilo Gabriela: "Když není potřeba, tak se s tím svým mečíkem oháníte na všechny strany, a když byste mohl konečně uplatnit svůj elán, tak nic neděláte?"

"Právě naopak," odtušil Belial a ještě víc se přiblížil k Tristanovi, " tady Váš přítel ví, kdy hrozí nebezpečí a kdy ne."

Gabriel si jen nesouhlasně odfrknul, ale z místa se nepohnul ani o píď.

"Myslel jsem, že chcete tady tomu mladíkovi pomoct, ale jestli mi tady budete překážet, tak se mu ještě přitíží." zkonstatoval Belial a upřel své modré oči na Gabriela.

"Jediný, kdo tady překáží, ste Vy," postavil se mu na odpor archanděl, " já se o své přátele dokáži postarat." S těmito slovy se sehnul k Tristanovi a dal se do jeho léčení.

"Hmm, řekl jste přátele. Vy víte, co to slovo znamená?" podivil se pekelník a naklonil se Gabrielovi přes rameno. Ten jen nesouhlasně pohodil hlavou, snažíc se zbavit se protivného pramenu, který se mu uvolnil z účesu a s železnou pravidelností mu sjížděl zpět do obličeje.

"Takhle to nikdy neuděláte," prohodil Belial a než se Gabriel nadál, tak mu neposedný pramen uchytil zpět na jeho místo. Poté se na archanděla přitiskl a prostrčil kolem něj ruce.

"Co se to…?" začal protestovat Gabriel, ale Belial ho umlčel.

"Chcete ho zachránit, ne? Tak se přestaňte cukat. Když spojíme síly, tak nám to půjde ještě líp."

A opravdu. Zranění, jehož léčba mi Gabrielovi zabrala notnou chvíli, teď zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Archanděl okamžitě zkontroloval, jestli Tristan stále dýchá a když zjistil, že je vše v pořádku, tak se otočil na svého nedobrovolného spoluléčitele.

"Děkuji," zamumlal a měl se k odchodu, ale kníže ho ze své moci jen tak nepustil. Obtočil mu ruce kolem pasu a přitáhl si zmateného archanděla ještě blíže k sobě.

"Nemáte za co." odvětil démon a pobaveně sledoval rudnoucí tvář svého zajatce.

Zatímco se Gabriel pokoušel dostat z pro něj nepříjemné situace. Zachariel se dobře bavil. Není to sice ode mě fér, alespoň ho vidím pořádně vyvedeného z míry. Pak ale zvážněl. Je to ale divné. Kníže temnot by přeci nepřišel jenom proto, aby dal do kupy jednoho ze svých nohsledů.

Jeho podezření potvrdil i někdo další.

"Ehm, nerad ruším," ozvalo se z pohovky, "ale proč ste tady?" Tristan se vyhrabal do sedu a pozorně si svého nadřízeného prohlížel.

"Správná otázka," pochválil ho Belial, ale svojí kořist zatím ještě nepustil. "Mám pro tebe práci, ale pro Vás taky," kývl na nedaleko stojícího Zachariela.

"Tak to prr," rozohnil se dotyčný, "já nejsem Váš sluha, abyste mně poroučel, já…"

"Je to žádost od Vašeho šéfa," přerušil ho pekelník, "Jak to tak vypadá, spojíme své síly. Bůh vybral Vás a já jsem zase vybral tady Tristana, je to jednoduché."

"Tak to zase ne!" zaprotestoval teď zase lovec démonů. "S ním do holportu nejdu ani za zlatý prase."

Všechny páry očí se na něj v tu chvíli upřely, ale on pokračoval dál: "To to radši udělám sám. Nemám za potřebí, aby nade mnou někdo ohrnoval nos." S tímhle prohlášením vstal. Prosmeknul se kolem překvapeného Gabriela a potutelně se usmívajícího Beliala a namířil si to ke dveřím, ignorujíc Zachariela. Ať si trhne, inteligent jeden! rozzlobil se Tristan.

Bohužel na tom ale nebyl tak dobře, jak si myslel a před potupným pádem ho zachránila pohotová náruč nenáviděného Zachariela.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 31. prosince 2009 v 19:49 | Reagovat

krásná kapitolka, tahle povídka mě prostě uchvátila :) moc se mi líbí ... ale ten závěr byl asi nejlepší ;)  

Jinak taky přeji vše nejlepší do nového roku :)

2 Lachim Lachim | 1. ledna 2010 v 2:04 | Reagovat

Krásný díl krásné povídky. Pěkně se nám to rozjíždí. Vypadají na super dvojku, tedy vlastně na dvě super dvojky. Netrpělivě čekám další díly.

3 Angela Angela | Web | 1. ledna 2010 v 12:48 | Reagovat

Doufám, že další díl přidáš brzy:-) i když vím, že tvoje povídky přibývají opravdu pomalu, budu doufat v zázrak...;-)

4 Shelis Shelis | 1. ledna 2010 v 18:59 | Reagovat

Moc pěkná povídka. Líbí se mě hlavní postavy. budou to zajimavé dvojice:D už se těším na další!krásný nový rok a spoustu inspirace!

5 Akyra Akyra | Web | 1. ledna 2010 v 20:00 | Reagovat

tak to je nádhera Lexi honem pokráčko je to super

6 Kira-chan Kira-chan | Web | 2. ledna 2010 v 2:24 | Reagovat

čím dál lepší *.* už se těším na další část

7 Teressa Teressa | 2. ledna 2010 v 17:54 | Reagovat

UZASNE!!!uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

8 VaniLee VaniLee | Web | 2. ledna 2010 v 21:09 | Reagovat

Moc milé.. Líbí se mi styl, jakým to píšeš.. Máš u mě pochvalu..

9 Keiro Keiro | Web | 3. ledna 2010 v 0:39 | Reagovat

Že by Belial a Gabriel měli nějakou společnou minulost? :oD Zachariel má dobré hlášky, i když Tristan - ten je prostě neodolatelný.
Těším se na další dílek.

10 Gel-chan Gel-chan | Web | 5. ledna 2010 v 22:09 | Reagovat

Hehhe.. uáá mě se tak líbí Gabriel xD.
Hehhe.. to je moc - kapitolka se ti opravdu povedla ^^.

11 Kat Kat | 18. ledna 2010 v 22:53 | Reagovat

Asi se budu opakovat, ale moc dobrý nápad. Líbí se mi ty postavy a nejednoznačné určení jak andělů tak démonů. Miluji tyhle rozpory. přinaáší napětí, po kterém tolik dychtíme. jdu na další. nedivím se, že to Keiro sama uchvátilo.

12 Darky Darky | 22. dubna 2012 v 20:40 | Reagovat

jo a už to začíná... XD Belial je stylař! ^^ jsem zvědavá na další dílky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama