Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Kapitola první - Setkání

27. prosince 2009 v 16:04 |  Lux in tenebris
Jsem opět zde!
A přináším Vám první díl z nové cyklu. Bohužel to není příběh z cyklu Amicus usque ad aras, jak jsem slíbil. Za což se moc omlouvám, ale chytla mě múza na zcela jiný cyklus. Tak snad se bude líbit…



Richarde… Richarde! Černovlasý mladík se s křikem probudil a dobrou půlminutu jen oddychoval a zíral do tmy.

Už zase! zavrčel v duchu Tristan a otřel si potem zborcené čelo. Doufal jsem, že už to teď přestane… že už budu mít konečně pokoj, ale to ne.

Posadil se na zmuchlané posteli a složil hlavu do dlaní. Tenhle sen mu připomněl něco, na co by nejradši z celého srdce zapomněl, ale bohužel mu není přáno.

Bohužel? ušklíbl se mladík. Bůh nade mnou už jistě zlomil hůl. A vůbec se mu nedivím. Ale dost rozjímání. Čeká mě práce.

S tímto odhodláním se zvedl z postele a natáhl na sebe oblečení. Nezapomněl ani na nezbytnou výbavu a nakonec si na ruku natáhl rukavici, která se stala nepostradatelnou součástí jeho garderoby. Dlouhý rukáv sice skryl mnohé, ale přeci jen ne všechno.
Když procházel chodbou, tak mu pohled sklouzl do zrcadla. Tristan se zastavil ale jen na tak dlouho, aby si přes hlavu přehodil kapuci a poté vyrazil.

Jak procházel městem, tak si kapuci stáhl ještě více do čela a při nejbližší příležitosti zahnul do tmavé uličky. Stačilo ujít jen pár kroků a jak se svět změnil. Tohle město totiž mělo dvojí tvář. Pod fasádou vzkvétajícího velkoměsta se skrývala jiná, daleko temnější a daleko mocnější, což samo sebou přitahovalo ty nejrozporuplnější existence.
Což o to, Tristan razil teorii - Žij a nech žít - tedy pokud ten někdo nepřekročil jasně daná pravidla. Nešlo tady ale o nějaké zloděje, vrahy nebo pasáky, s těma ať si poradí poldové. Tristana zajímaly úplně jiné existence, takové, o nichž většina lidí neví, že se pohybují mezi nimi. A pokud se chovají jak mají, ani se o nich lidé nedozví. Ale vždy se najde někdo, kdo vybočí z řady a překročí tu pomyslnou hranici. To je pak práce pro Tristana.
Už delší dobu byl klid, což znamenalo jen jedno a to opravdu velký problém. Když se dlouho nic neděje, tak pak se jich obvykle vyrojí hned několik.

Tristan jen zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal černé myšlenky a vešel do místního lokálu. Jeho příchod dnes už nikoho nepřekvapil, ale když se tady objevil poprvé, tak všichni zmlkli a pořádně si ho prohlédli. Nestávalo se každý den, aby k nim zavítal někdo takový. Ale postupem času všichni zjistili, že za Tristana mohou být ještě rádi, protože slyšeli že ne všichni jsou jako tento tichý mladík…

"Dobrý večer, tak co to bude dneska?" zeptal se barman Tristana a mile se na něj usmál. A Tristan musel úsměv chtě nechtě vrátit, protože to jinak ani nešlo. Sice se snažil vždy někde schovat, vmáčknout se do rohu tak, aby si ho nikdo nevšímal, ale co naplat. Tenhle barman s dlouhými tmavě modrými vlasy si ho vždycky našel a jen tak mu nedal pokoj, dokud z něj nedostal, co ho zajímalo. A tak se stalo to, v co už ani Tristan nedoufal. Našel někoho, na kom mu záleželo. Jen on znal pravdu…

"Můžu poprosit o čaj, Gabrieli?" zeptal se Tristan a usadil se na barovou stoličku.

"Jistě. Jen ty můžeš přijít do baru a chtít čaj," popíchl ho barman, ale už chystal šálek.

Tristan to mlčky přešel, jen se ušklíbnul a porozhlédl se po místnosti.

Všude je klid. Ani by se ani nechtělo věřit, že jediným člověkem jsem tady já. I když co jsem já za člověka. zatímco se mladík v duchu zaobíral svojí situací, přistál vedle něj jeho čaj doprovázený Gabrielovým starostlivým pohledem. Na to nemusel být tím čím je, aby si v mladíkovi před sebou mohl číst jak v otevřené knize. Už nesčetněkrát měl chuť dojít za Belialem a jednu mu ubalit za to, jak s Tristanem zachází. Vždy se ale udržel a nikam nešel, jen mu poslal pár nevybíravých myšlenek.

"A dost!" pronesl Gabriel a chytil Tristana za ruku. "Ještě si ublížíš."

Nečekaný dotyk přetrhl proud mladíkových myšlenek a on vzhlédnul. Pár zelených oči se nechápavě podívalo na Gabriela.

"Prosím?"

Barman si jen nesouhlasně mlasknul a z pod pultu vytáhl lékárničku. Tristan nechápal o co jde, pak se ale podíval na své ruce a pochopil. Zatínal nehty do dlaní tak, že mu po dlani stékaly krůpěje krve.

"Ale to není třeba," začal se bránit, "je to jen…"

"Ticho," poručil Gabriel a jal se ošetřovat svého neopatrného hosta. Sice tímto počínáním překračoval hranice, Tristan přeci jen podléhal v první řadě Belialovi než jemu, ale byl připravený se s ním klidně i pohádat.
Ať si trhne! pomyslel si Gabriel a dokončil potřebné ošetření.

"Tak a je to, teď…" zbytek už barman doříci nestihl, protože vzduch prořízl výkřik.

Tristan už na nic nečekal. Popadl vše potřebné a vyběhl zadním vchodem do uličky. V první chvíli nic neviděl a nebylo se co divit, osvětlení tady stálo za pendrek, ale to co neviděly oči zaslechly uši. Nepatrný šramot přilákal Tristanovu pozornost a on konečně uviděl ženu, které výkřik patřil. I když v tom stavu, v jakém byla se o ní jako o ženě nedalo moc uvažovat. Nedalo se totiž o ní uvažovat jako o bytosti teď, když z ní zůstala jen jakási hmota.
Tristan se musel hodně opanovat aby se na místě nepozvracel.

Teď na to vážně nemám čas, nadával si v duchu, teď všechny lidské pocity musí stranou. Ten útočník tady ještě…

Zvuk, který zaslechl ho nenechal na pochybách, že ten někdo se právě snaží zmizet. Tristan se ho jal stíhat. Běžel z jedné tmavé uličky do druhé, když v tom mu po zádech přeběhl mráz a chloupky na krku se mu zježily. Někdo tak byl! V té slepé uličce. Něco tam bylo. Číhalo a čekalo na Tristana. A Tristan to pozvání přijal.
Postupoval pomalu. Krok za krokem se přibližoval, když v tom ho něco přinutilo se otočit.

Nemožné! Přece si dával pozor.

Ale ať to bylo co chtělo, teď to právě bylo za ním.

Potom se vše seběhlo hrozně rychle. Tristan se sehnul k zemi, ale útočník byl rychlejší a on už jenom cítil, jak mu ramenem projela palčivá bolest, která ho srazila na kolena.

Tak tohle je můj konec, proběhlo mladíkovi hlavou, když v tom se v uličce trochu rozjasnilo a Tristan už lépe viděl. Viděl vysokou postavu v šedém plášti, jak se k němu rychle blíží.

Tak tady seš? Bylo to sice trochu divné, ale ten někdo se dokázal pohybovat velmi rychle a zjevovat se velmi neočekávaně.
Tristan sevřel Hůl z temně rudého dřeva a soustředil se. Věděl, že čím více se soustředí, tím lépe bude Hůl fungovat.

Tak pojď, ty zmetku, já…

Na víc mu ale nezbyl čas. A Tristan, ani nevěděl jak, ale ocitl se na zádech a co bylo horší, neznámý si na něj sedl a ke krku mu přiložil čepel meče.

"No tak dělej," zavrčel na něj Tristan, "tak to dotáhni do konce."

"Hmm, to mě nemusíš říkat dvakrát," zašeptal cizinec a nahnul se k Tristanovi tak, že jejich tváře od sebe dělilo jen několik centimetrů, přesto mu Tristan nebyl schopen vidět do obličeje.

"Ta žena byla tvojí poslední obětí," pokračoval neznámý.

"É… co?" podivil se Tristan. "Já jsem přece nikoho…"

"Mlč!" poručil mu cizinec.

"Tak to teda ne!" naštval se Tristan a začal sebou házet. "Neházej na mě svoje hříchy!"

Teď byl zase překvapený cizinec. Svoji kořist ale nepustil a tak Tristan dosáhl jen toho, že mu z hlavy sklouzla kapuce a jeho černé vlasy se mu rozlily kolem obličeje.

"Říkám, že já…" protestoval Tristan.

"A já říkám…" přerušil ho cizinec.

"A já vám oběma říkám, abyste toho nechali." ozval se jim za zády hlas, v kterém Tristan poznal Gabriela.

Neznámý se na barmana otočil, poté se podíval na postavičku na které seděl a zeptal se: "Proč?"

"Je to jednoduché," odpověděl Gabriel, "právě sedíš na lovci démonů, Zacharieli."

"COŽE!?" ozvalo se dvojhlasně.

Jestli je to Zachariel, pomyslel si Tristan, tak na mně právě sedí jeden z nejschopnějších archandělů.


 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | Web | 27. prosince 2009 v 18:35 | Reagovat

O_O páni to vypadá super honem pokráčko:)

2 Lachim Lachim | 27. prosince 2009 v 20:29 | Reagovat

Perfektní. Rychle pokračuj. Nerad čekám. I když na tvoje povídky se to vyplatí, ale stejně.......

3 Zuzka Zuzka | Web | 27. prosince 2009 v 22:33 | Reagovat

Jo souhlasim... já sem utoho snad nedýchala... vážně ... Vážně moc zajímavý .... už se strašně těšim na další díl a doufám, že se ho dočkám brzy .) i když já si počkám :D

4 VaniLee VaniLee | Web | 28. prosince 2009 v 14:19 | Reagovat

Ohhh.. Super..
Akční začátek, jen co je pravda..
Souhlasím s ostatníma a netrpělivě očekávám pokračování..

5 angelique angelique | Web | 28. prosince 2009 v 14:21 | Reagovat

Je to fakt skvelé, už teraz sa neviem dočkať pokračovania =)

6 Marta Marta | 29. prosince 2009 v 12:00 | Reagovat

úžasný!!!

7 Kira-chan Kira-chan | Web | 2. ledna 2010 v 2:14 | Reagovat

tak to vypadá hodně dobře =D

8 Keiro Keiro | Web | 3. ledna 2010 v 0:30 | Reagovat

Velice dlouho jsem nečetla nic na internetu. A cykly už vůbec ne... Už mi prostě přišly stejné a moc zdlouhavé. Ale to, co jsem si teď přečetla mě dokonale uchvátilo. Možná jsi tímhle dílem přišel na kouzlo, díky kterému zase dokážu číst. Za to ti moc děkuji.
A jen tak mimochodem Gabriel je naprosto skvělej! :o)

9 Gel-chan Gel-chan | Web | 5. ledna 2010 v 22:01 | Reagovat

Naprosto dokonalé ^^, tenhle dílek se ti moc povedl ^^.

10 Kat Kat | 18. ledna 2010 v 22:45 | Reagovat

Mlask. Tohle vypadá přímo luxusně!

11 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 28. února 2010 v 11:35 | Reagovat

Ahoj. Na mém blogu se pořádá velká saoutěž o nej blog! Budu velice ráda, když se zapojíš! Děkuju

12 Darky Darky | Web | 22. dubna 2012 v 19:02 | Reagovat

O_o ješkovy voči, tak podle první kapitoly můžu věštit, že tenhle cyklus bude jaderná bomba! Dost zajímavě to začalo, jsem zvědavá na další díly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama