Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Druhé dějství

24. ledna 2010 v 20:16 |  Haec est Hora Vestina et Potestas Tenebrarum
Jak to vypadá, tak z toho možná i ten cyklus bude . Ale varuji Vás, tenhle díl je sice delší, ale je takový neslaný nemastný. Potřeboval jsem trochu uvést děj, ale ještě jsem nechtěl prozradit vše. A tak z toho vyšlo tohle...


Jinak překlad podnadpisu

Toto je Vaše hodina a moc temnoty
(Nový Zákon - Slova Ježíšova na hoře Olivetské)


"Cože? Kdože?!" podivil se inspektor Lestrade a podivil se tak nahlas, že to slyšela i jeho návštěva, o kterou vlastně šlo.
"To jsem rád, že budím takové reakce," poznamenal doktor Watson a bez pozvání vstoupil do kanceláře inspektora Scotland Yardu.
"A co jste čekal," odsekl naštvaně Lestrade, když se přestal dávit soustem, které mu v nestřežený okamžik stačilo zaskočit.
"Mám prosbu." Doktor přešel rovnou k věci, což přimělo inspektora brát věci vážně. Poposedl si na židli a své návštěvě nabídl druhou. Nic neřekl, jen si Watsona důkladně prohlédl a neušel mu fakt, že i když je opět perfektně ustrojen, v jeho obličeji se zračí únava a skleslost.
K inspektorovi se už mnohé doneslo, ale šlo většinou jen o šeptandu. Fámy, o kterých se nedá říct, jestli se zakládají na pravdě nebo jsou jen holým výmyslem. Přesto se něco muselo stát.
Ano! Něco se jistě stalo! Jinak by mě schopný doktor Watson jen tak nenavštívil. Sám. Bez Holmese.

"Nenašlo by se pro mě u Vás nějaké místo?" přednesl svou žádost doktor a přerušil tak ticho, které v místnosti mezitím nastalo.
"Ehm… Slyšel jsem dobře? Vy hledáte místo?" podivil se Lestrade a překvapeně zamrkal, jestli se mu to nezdá.
"Ano. Ale ne místo detektiva, to je samozřejmé. Měl jsem na mysli místo pro lékaře." odtušil Watson.
"Nu což, lékař se hodí vždy…" pronesl inspektor a odmlčel se. To, že Watson hledá místo u něj má zcela jistě nějaké opodstatnění. Lékař jeho formátu by se dokázal uživit sám. Vybudování stálé klientely by mu nemělo dělat sebemenší problémy… Tak proč? To byla záhada, které by inspektor rád přišel na kloub.
"Beru Vás," vyřkl tedy Lestrade ortel a rozhodl se ho zpečetit podáním ruky.
"Děkuji. Nejen za práci, ale i za to, že se neptáte." pravil smutně Watson.
"Vše má svůj čas. A teď mě omluvte. Konstábl Vám ukáže Vaši kancelář. Jelikož jsem Vás přijal já, tak budete k ruce mně a mým mužům. Když bude potřeba, vezmeme Vás i do ulic, ano?"
Watson jen pokýval hlavou a měl se k odchodu.
"Á promiňte mi ještě," dodal inspektor, "kde Vás najdu, bude-li třeba."
"Larington Street 18. Jen doufám, že mě tam budete hledat pouze Vy a Vaši muži," podotkl mezi dveřmi doktor a následně odešel.
Tak to je opravdu něco. Pomyslel si v duchu inspektor a pohodlně se opřel o opěradlo židle. Watson nejen opustí vše, co doposavad měl, ale ještě si nepřeje hosty. Jen doufám, že to z něj dřív či později vytáhnu. Inu, ale radši dřív.
K této myšlence ho přivedla hlášení, která se mu kupila na stole. Tento jev nebyl ničím neobvyklým, ale jedna složka mu nedopřávala klidného spánku.
V ulicích Londýna se procházel člověk, který si osoboval právo nad životem a smrtí. A co týden, to nové tělo. Nic je nespojuje, tedy nic, na co by mohla policie přijít. Nic až na číslo, které měly oběti vytetovány na těle. Včera našli mrzáka, který měl na ruce vytetovanou číslici 5.
Už pět mrtvých ale žádný pokrok, to si žádalo jediné, zapojit do případu ještě někoho.
Sherlock Holmes by byla jasná volba, ale!? Je tu jedno velké ale. Jediný, kdo s ním svedl komunikovat byl Watson. Ten Watson, který si teď s Holmesem jen tak popovídat chtít nebude.
Tak to zkusím sám, rozhodl se Lestrade a s konečnou platností se zvedl ze židle, vzal si kabát a vyrazil směr Baker Street…
Ještě než inspektor vešel do pokoje, který obýval velký detektiv, rázně zaklepal, pamětliv si ještě toho, co se stalo minule, když tak neučinil. Na vlastní kůži vyzkoušel nový Holmesův přístroj na zneškodnění zlodějů. Ještě že nefungoval tak, jak měl, protože potom už by asi inspektora nebylo.
Klep! Klep! Nic. Ticho. Inspektor ještě chvíli posečkal a zaklepal znovu. A když se ani tento pokus nesetkal se žádnou odezvou, tak vzal za kliku a jelikož nebylo zamčeno, tak vešel.
První, co ho uhodilo do očí byla naprostá absence světla. Na to, že venku bylo skoro deset hodin dopoledne a slunce výjimečně hezky svítilo, bylo v místnosti šero a vzduch k zalknutí. Inspektor si dovolil jeden krok do jámy lvové a když se nic nedělo, tak popošel ještě o jeden.
"Holmesi!" zvolal, ale odpovědí mu bylo jen tíživé ticho. "Sakra, Holmesi, vím, že tady někde ste, tak mi koukejte odpovědět." Zase nic. Ticho, což inspektora naštvalo a tak rázným krokem přešel po místnosti směrem, kde tušil okno. Sice cestou do něčeho nesčetněkrát vrazil a párkrát se ozval i zvuk, který značil, že něco, co leželo na zemi, už není ve dvou kusech, ale to inspektora neodradilo. Šel až došel ke svému cíli a nemilosrdně roztáhl těžké závěsy, které bránily slunečním paprskům vstupu do místnosti. Poté se otočil a to co viděl, ho nijak nepřekvapovalo. Byl zvyklý na všudypřítomný nepořádek a chaos, který úspěšného detektiva provázel. V místnosti snad bylo úplně všechno. Od nejrůznějších přístrojů a pomůcek přes chemikálie až po prázdné lahve a shnilý sýr. Bylo zde vše. Vše až na Sherlocka Holmese. Lestrade se ale nevzdával. Bylo mu jasné, že i detektiv někde bude a taky že ano. Hledaná osoba seděla pod stolem a soustředěně se dívala na desku stolu nad sebou.
"Tady ste, Holmesi," oddechl si Lestrade a přešel k soukromému detektivovi. Cestou si vzal židli, z níž předtím shodil pár knih a sedl si na ni. "Mám pro Vás případ." A jelikož tato věta, stejně jako cokoliv jiného, nevyvolalo žádný efekt, tak pokračoval. " Máme už pět těl, které nic až na vytetované číslo nic nespojuje, tedy nic zřejmého. Mám tady pro Vás složku s veškerými dostupnými informacemi." S těmito slovy přistála složka k případu na stole mezi kouskem salámu a seznamem šlechtických rodů 16. století ve Francii. Poté inspektor pohledem opět sklouzl na Holmese, který se zatím během jeho monologu ani nehnul. Kdyby se mu při každém nádechu nezvedala hruď, tak by nebylo jisté, jestli vůbec žije.
"Poslouchal ste mě vůbec?" neodpustil si Lestrade rýpnutí, i když odpověď už znal.
"Jistě že," odtušil Holmes a konečně se vyhrabal z pod stolu.
"A?" domáhal se odpovědi Lestrade.
"Proč ste vlastně tady?"
"Případ. Pět mrtvých, vzpomínáte," odsekl podrážděně inspektor.
"To jsem nemyslel a Vy to víte."
Lestrade si povzdechnul, sundal si z hlavy klobouk a podrbal se ve vlasech. Poté si ho opět nasadil, zvedl se ze židle a měl se k odchodu. Když ale bral za kliku, tak se ve dveřích potkal se svým konstáblem.
"Pane, máme dalšího."
Na to už inspektor nic neřekl, kývl Holmesovi na pozdrav a odešel.
Před domem na něj už čekala drožka, do které nastoupil.
"Pane?" ozval se nervózně konstábl.
"Počkejte," poručil mu nadřízený a sám se pohodlně opřel.
"Čekat, ale pane inspektore… To se nedivím, že pak nic nevyřešíte, když pořád jen na něco čekáte," ozvalo se z druhé strany drožky a Lestrade se jen úsmál.
"Nuže, Holmesi, změnil ste názor?"
"Nikdy jsem netvrdil, že mě ten případ nezajímá," odtušil Sherlock Holmes a zapálil si dýmku.
"No, jistě," podotkl Lestrade a dal pokyn k odjezdu. "Lékař je už na místě?" zeptal se přítomného konstábla, který jim o dalším těle řekl a momentálně jel s nimi.
"Měl by. Dali jsme vědět doktoru…"

"Zajisté," skočil mu do řeči inspektor a upřel zrak ven. Když už se mají potkat, tak ať to za to aspoň stojí. Pomyslel si Lestrade s úšklebkem.
V tu samou dobu se ušklíbla i další osoba. Vrah. Šest obětí bylo skutečně náhodných, ale ta poslední, sedmá… Tak ta náhodnou zcela jistě nebude. Už má jméno. Měla jméno už na začátku. Doktor Watson…
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 25. ledna 2010 v 9:42 | Reagovat

Začíná se to zajímavě rozjíždět. Těším se na další díly.

2 Angela Angela | Web | 25. ledna 2010 v 18:31 | Reagovat

zajímavé... jen doufám, že tento cyklus bude přibývat častěji... :-)

3 bacil bacil | 27. ledna 2010 v 16:56 | Reagovat

já se bojím, tohle bude napínavé. Uf

4 Keiro Keiro | Web | 27. ledna 2010 v 18:09 | Reagovat

Jen jedno slovo! Perfektní!

5 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 28. ledna 2010 v 8:04 | Reagovat

Jakmile jsem se dozvěděla, že někde přibývá slash na Holmese, začala jsem štěstím ječet a přihnala se jako vítr. Je to naprostá bomba a těším se na pokračování!

6 Riuu-chan Riuu-chan | Web | 29. ledna 2010 v 21:35 | Reagovat

Úžasný. Ten film jsem taky viděla a napadlo mě to samé co tebe :-D WatsonxHolmes:-D Už se těším na další díl!!!

7 VaniLee VaniLee | Web | 30. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

A dál? Jak to bude? Sem zvědavá a už se těším na další díl..

8 Muraku Muraku | 29. srpna 2010 v 11:45 | Reagovat

Tak a kdepak máš další díl:) Jsem napnutá jak indiánskej luk a skoro bych i nedýchala, kdyby to nebylo nutné k žití. I když jak říká Sherlock, dýchání - nuda. Tohle nuda tedy nebyla. Moc se mi to líbilo a jen tak dál:)

9 Karika Karika | 28. října 2010 v 13:37 | Reagovat

Tak jsem si zase jednou začala něco zajímavýho a skvělýho číst a ono to zatím má jenom dvě kapitoly! "Béé" Dostane to brzo další???

10 Haris Haris | 21. února 2011 v 15:23 | Reagovat

bude se v tom vůbec pokračovat????

11 Šialeny Šialeny | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:30 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

12 kitty kitty | 15. ledna 2012 v 20:56 | Reagovat

sice už jsou to dva roky ale tohle je moc pěký začátek povídky... můžeme ještě doufat v nějké pokračování???
(druhý film Holmese by mohl být další inspirací...) :-)

13 Terry Terry | 1. února 2012 v 20:31 | Reagovat

Mooc pěkný prosím prosím proč nepřidáš další? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama