Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Kapitola pátá - O co vlastně jde?

28. ledna 2010 v 22:20 |  Lux in tenebris
Přeji příjemný večer, milí čtenáři.
Snad Vás potěší další pokračování Světla v temnotách. Tentokráte se nám sejdou všichni čtyři. A co z toho bude? Hmm, jen si to koukehte přečíst...




Gabriela probudila neznámá přesto ale velmi příjemná vůně.

Hmm, co to…? podivil se archanděl v duchu, ale otevřít oči a pátrat po jejím zdroji se mu nechtělo. Místo toho se jen nepatrně zavrtěl a ještě více se k ní přitisknul. K vůni a ke zdroji tepla.

Počkat… Zdroj tepla? Co…? Gabriel zprudka otevřel oči, připraven čelil nevyhnutelnému.

"Co-tady-děláte?!" odsekával nakvašeně archanděl, když zjistil, že ten zdroj příjemné vůně a tepla nebyl nikdo jiný než Belial.

"Nu co by?" opáčil nenuceně kníže temnot a vychutnával si rozčarování, které se odráželo ve tváři jeho spolunocležníka. "Ležím."

"To sem si stačil všimnout, že tady netancujete tango, ale proč ležíte v mé posteli? Proč tady vůbec ste?"

"Chcete si zatančit?" zeptal se se zájmem v hlase Belial.

"Tss," prsknul Gabriel a rázně se posadil, "neodbíhejte od tématu. Co tady ještě pohledáváte? A v mé posteli. To ste si nemohl lehnout jinam?!" čertil se archanděl. Pak ale zmkl a prudce se otočil směrem k ďáblovi. "Nechcete mi říct, že mi dva jsme…?" Gabriel se odmlčel v půlce věty a zrudnul. Belial se chvíli bavil jeho rozpaky a zároveň si užíval jeho blízkost.

To, že vypadá kouzelně normálně, už vím, ale po ránu takhle rozespale vypadá k nakousnutí. pomyslel si Belial a v duchu se olízl. No mňam!
Pak se ale slitoval. Naklonil se k rozpačitému archandělovi a šeptem, jako by mu sděloval nějaké tajemství, pronesl: "Kdybychom spolu strávili noc, tak byste si to pamatoval. To mi věřte. Co ale není, může být." Prohodil ledabyle Belial. "Jestli Vás mrzí, že se nic dneska v noci nestalo, tak…" zbytek kníže nedořekl. Natáhl se po archandělovi a než ten stačil zareagovat, tak se k němu skláněl.

"Ne-nechte toho!" zakoktal se Gabriel a opřel se dlaněmi do Belialovi hrudi, aby mu zabránil se více přiblížit. Kníže se jen zlomyslně pousmál a s povděkem kvitoval fakt, že tento projev archandělovi nevole měl za následek utržení několika knoflíčků jeho košile, která se mu rozevřela a odhalila tělo, jež by stálo za hřích.

Do háje! klel neandělsky Gabriel. To mi ještě scházelo. A ten parchant se královsky baví. To mu ale nedaruju!
Přes to všechno se ale Gabriel nevyhnul myšlenkám, o které by se s nikým nepoděli ani za nic na světě. Zvlášť ne s tímhle holomkem!

Už se chystal svého nevítaného návštěvníka odkázat do patřičných mezí, když se otevřely dveře a v nich stál Zachariel s Ttistanem v náručí.

"Nechtěl jsem rušit. Tak já ho uložím zase na pohovku," pronesl s náznakem úsměvu Zachariel a jal se zavírat dveře.

"Ale to…," chtěl odporovat Gabriel, ale pozdě. Zachariel už zavřel.

"Tak a máme soukromí. Můžeme navázat na to, kde jsme před chvílí skončili." pronesl Belial.

"My jsme ale nikde neskončili!" protestoval nakvašeně Gabriel.

"Vážně? Já tedy nevím, ale nebyl jste to náhodou Vy, kdo tady ze mě začal strhávat oblečení?" ušklíbl se pekelník.

"Já jsem ale…" Gabriel nedokončil, co chtěl říci, protože se Belial začal nebezpečně přibližovat.

On mě políbí! Zakřičelo Gabrielovo podvědomí. Ale místo toho aby se začal cukat, bránit se či kopat, tak vyčkával. A archanděl si s hrůzou uvědomil, že se na ten polibek těší. Už jen malý kousek a …

"Tak a jdeme! Zachariel na nás jistě už čeká," pronesl Belial, když se místo polibku natáhl po sponě, která poutala Gabrielovi vlasy, a podal ji s úsměvem jejímu majiteli.

COŽE!! To jako nic nebude! zakřičelo Gabrielovo podvědomí, když bylo takhle oklamáno.

"Smutný?" optal se s předstíranou lítostí v hlase kníže.

"Nevím, o čem to mluvíte," pravil hrdě Gabriel a umně si zapletl své dlouhé tmavé vlasy do komplikovaného účesu. Následně prudce vstal a vyrazil do další místnosti, kde na ně čekal Zachariel se spícím Tristanem.

"A mimochodem," pronesl Belial jen tak mezi řečí, "nezapomněl jste na něco?" Gabriel se na něj nechápavě otočil. A kníže temnot ho políbil. Nečekaně a prudce. Přesně tak, jak Gabriel očekával, že se stane, když byli spolu v jedné posteli. Tehdy by to čekal a byl by na to připraven. Ale teď ne! A tak když ho Belial pustil, měl co dělat, aby ho vratké nohy udržely.

"Tak co se stalo?" zeptal se Belial jako by se nechumelilo a věnoval svoji pozornost Zacharielovi. Ten nastalou situaci nijak nekomentoval. Bylo mu už předem jasné, že oni dva budou tvořit velmi svéráznou dvojici. Přesto jsou pro sebe jako stvoření. Větší protiklady by snad člověk anděl či démon těžko pohledal.

"Přišli jsme pozdě. Neznámý stačil dýku odnést," shrnul události několika hodin Zachariel.

"Takže jste se byli nejdříve podívat po dýce?" zeptal se Gabriel, který se jeho prohlášením zcela vzpamatoval z nečekaného polibku. "I když jsem to mohl čekat."

"Proč?" optal se Zachariel, který ve skrytu duše doufal, že se konečně dozví něco víc o svém tajemném společníkovi.

" Ze všech těch částí, které jsou potřeba k přečtení Knihy, jsme věděli jen o dýce, kterou měl v opatrování…" Gabriel se odmlčel a pohlédl přímo na Zachariela, který jen zavrtěl hlavou.
"Tak tedy měl ji v opatrování jeden dobrý známý Tristana." dokončil Gabriel.

"Jak dobrý známý?" vyhrkl Zachariel. Když si uvědomil, co vlastně řekl, tak se zarazil a chtěl to nějak urovnat, ale Gabriel ho nenechal.

"Pokud nepočítám sebe, tak byl jediný, kdo věděl, že Tristan je…" teď se zarazil zase Gabriel.

"Jestli myslíte, že Tristan je člověk, tak to už vím." Dokončil za něj Zachariel.

"Ano?" podivil se Gabriel.

"Zamyslel jsem se nad tím co jste říkal a všechno mi najednou zapadlo. Tedy skoro všechno." S tímto se otočil na zatím tichého Beliala. "Jak je možný, že je Tristan lovcem démonů, který je pod vaší patronací, a přitom zůstal člověkem." Vyslovil Zachariel nahlas otázku, která mu už delší dobu vrtala hlavou.

"To bude asi tím," pronesl líně Belial, "že jsem z něj démona dělat nechtěl."

"A proč?" zeptal se opět velmi inteligentně Zachariel. Ale mávnul nad tím rukou. Lepší být za blbce a něco se dozvědět, než mlčet a vědět houby s otcem.

"Mohlo za to jeho přání. To, s kterým za mnou přišel."Kníže se odmlčel a podíval se na spícího mladíka. "Chtěl, abych pomohl jeho příteli. Richard totiž…"

"Nevím jak Richard, ale já bych ocenil, kdyby se o věcech, které se mně týkají, mluvilo se mnou." Ozval se z pohovky Tristan a mnul si ospalé oči. "Myslím si, že by ale bylo na místě, kdybychom začali řešit závažnější problémy. Nevím, jestli jste o tom už slyšeli, ale někdo usiluje o Knihu Světla." pronesl se sarkasmem mladík a vstal z pohovky. Když ale procházel kolem Zachariela, tak se mu pohledem vyhnul.

Do háje! vztekal se v duchu Zachariel. Kdo je doprkvančic ten Richard? Teď už ho to ale nezajímalo jen ze zvědavosti. Teď šlo o něco víc. Ta osoba, Richard, znamená pro Tristana moc. Tak moc, že byl ochoten pro něj upsat se Belialovi. Což ho šlechtí, ale proč mě to tak štve?
Toť jasné,ne? ozvalo se jeho podvědomí. Závidíš. Závidíš tomu Richardovi. Závidíš tomu, co byl pro něj Tristan ochoten udělat. A ještě něco. Nežárlíš náhodou?





 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 29. ledna 2010 v 6:42 | Reagovat

KRASA!!!uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

2 Lachim Lachim | 29. ledna 2010 v 9:18 | Reagovat

Nevím, kterou dvojici mám radši. Jsou kouzelní všichni čtyři. Rychle další díl. Prosíííííííííím.

3 ... ... | 29. ledna 2010 v 11:07 | Reagovat

Bravo!

4 bacil bacil | 29. ledna 2010 v 19:04 | Reagovat

hele takhle napínat je trestné a vůči čtenářům opravdu zákeřné. Kdo je sakra Richard??????

5 Angela Angela | Web | 29. ledna 2010 v 19:42 | Reagovat

to je vtipný...:D povedlo se ti to, jako obvykle.... kdy přidáš Sherlocka?:)

6 Marta Marta | 30. ledna 2010 v 11:43 | Reagovat

úžasné pokračování, těším se na další

7 Mila Mila | 30. ledna 2010 v 12:13 | Reagovat

výborná dvojka:D  A kouzelné ráno:DDD

8 VaniLee VaniLee | Web | 30. ledna 2010 v 18:03 | Reagovat

Hezky to napínáš.. jen co je pravda..:D

9 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 30. ledna 2010 v 18:37 | Reagovat

Skvělý, těším se na pokračování. :)

10 Aylen Aylen | 30. ledna 2010 v 23:58 | Reagovat

Super,nemůžu se dočkat dalšího dílu.

11 Keiro Keiro | Web | 31. ledna 2010 v 23:44 | Reagovat

Kdo je doprkvančic ten Richard? - velice trefná otázka. A ty určitě víš, že na ni čekám odpověď. :o)
Skvělý dílek! Už se těším na další.
Mimochodem - probuzení Gabriela a Beliala bylo skvělé!

12 Kira-chan Kira-chan | Web | 2. února 2010 v 14:31 | Reagovat

Skvělá část *.* a už to mezi klukama začíná jiskřit ^.^ těším se na další část. taky by mě zajímalo kdo je ten richard *zamyšleně*

13 Kat Kat | 3. února 2010 v 22:58 | Reagovat

Dokonalýýý. Strašně se mi líbí a opravdu nevím, která dvojice je kouzelnější. No zatím u mě vede démon, ale co nemůže být... Jo a kdo j je Richard? Doufám, že brácha. Takhle nás navnadit a potom ukončit. Co si máme jako my chudáci počít.
? je to od tebe ošklivé.

Jo tenhle cyklus i ostatní to je jako bonbonek. Dáš si ho do úst, cumláš a v ústech ti vykvete květ různých chutí i barev. A tyhle příběhy jsou moc dobré bonbonky.

14 Sax Sax | 6. února 2010 v 23:14 | Reagovat

Krásná povídka... miluju originálky a tahle je velice originální... ani protistrany nejsou takové, jeké bych je čekala... a to se mi líbí... Těším se na pokračování... a na odhalení záhadného Richarda... na pokračování ostatních povídek se taky těším...^_^

15 Angela Angela | Web | 12. února 2010 v 16:44 | Reagovat

tak na to zapomeň! :D Ten je můj!:D Odmítám se s někým dělit!:D
Nechceš se spřátelit?

16 Angela Angela | Web | 12. února 2010 v 21:16 | Reagovat

Dokonce až tak výrazné ano?:D
Mimochodem...chceš nějaký diplom nebo tak něco? :-)

17 Angela Angela | Web | 12. února 2010 v 23:07 | Reagovat

do ničeho tě nechci nutit... :-) kdybys měl čas a náladu tak třeba něco z Sherlocka.... co bys chtěl ty?:)

18 Angela Angela | Web | 12. února 2010 v 23:39 | Reagovat

Tvé přání je mi rozkazem, i když mi začíná Yuu lézt docela na nervy... Zrovna píšu kamarádce povídku na přání. Chtěla Pár Lavi x Kanda. Jenže jelikož jsem to anime neviděla, vůbec jsem nevěděla o čem mám psát. :D Nakonec se spokojila s realitou a střední školou:D Ale nejdřív mi musela přiřadit oba dva charaktery k některým postavám z Naruta... aby to nebylo až zase tak moc veliké OCC :D

19 Angela Angela | Web | 13. února 2010 v 0:19 | Reagovat

zapomeň!!!! jedno veliký zapomeň!!!!:D

20 Angela Angela | Web | 13. února 2010 v 0:33 | Reagovat

to ty taky... Neeee Byakuya je můůůj a Watson s Holmesem taky!:D

21 Nana™ Nana™ | Web | 24. února 2010 v 11:19 | Reagovat

Krásná povídka ...chtělo by to pokračování ^^ xD

22 paks paks | 29. listopadu 2010 v 13:35 | Reagovat

supr povidka hlavne to jak Belial provokuje Gabriela:D ten par je naprosto uzasny miluju je oba dva :D

23 Darky Darky | Web | 22. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

hahaha! žárlí! a jak! MOC! hahá! já to věděla! *všímáte si toho souvislého, inteligentního textu jo?*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama