Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Spinam timet quicumque, non carpet rosam - část druhá

7. května 2010 v 15:00 |  * JEDNORÁZOVKY *
A další, v pořadí třetí dárek a taky poslední, jen a jen pro Vás!!
Doufám, že jste pořádně natěšení, jak to s tou naší skupinkou dopadne  Zack, Nicolas (Nicku mu přece může říkat jen Noah :-)) a Noah. Co ti tři ještě vyvedou a jak se poperou se svými životy, si můžete přečíst právě teď...


Snad se vám můj dárek líbil. Berte ho jako poděkování za to, že jste to se mnou ten rok vydželi
:-))

Druhý den

Noah

Ráno mě probudil pocit něčí přítomnosti v mé naprosté blízkosti. Opatrně jsem otevřel oči a málem se mi zastavilo srdce. Díval jsem se totiž do tváře Noahovi. Co se to do háje stalo? Nepamatuju si, že by se něco v noci dělo. Ten pitomec přišel zkárovanej a se Zackem se nám ho povedlo dostat do sprchy, kde se o něj už Zack postaral. Já si šel lehnout s knížkou a dál nic. Asi jsem usnul, tak co tady dělá tenhle exot! Vztekal jsem se v duchu a snažil se potichu a hlavně nenápadně vypařit. Daleko jsem ale neutekl, Noah totiž něco zamumlal a přitáhnul si mě opět k sobě. Tentokrát jsem k němu byl zády, za krkem jsem cítil jeho teplý dech a jeho tělo na mém mi na klidu taky moc nepřidalo. Pohledem jsem rychle přelétl po místnosti a tak jsem si nemohl nevšimnout škodolibého Zackova úsměvu.

"Co se tlemíš?! Koukej mi pomoct!" zašeptal jsem naštvaně.

"Ale proč?" posmíval se mi z vedlejší postele Zack. Chtěl jsem ho poslat tam, kam slunce nesvítí, ale skončil jsem ještě dříve, než jsem začal. Noahova ruka totiž začala putovat po mém těle a rozepínat jednotlivé knoflíčky košile.

A hernajz! A co teď? Snažil jsem mu odporovat, ale marně. Otočil jsem se a zapřel jsem se mu o hruď a v duchu zaúpěl, protože jsem nahmatal pevné svalstvo. To mi ten nahoře snad dělá naschvál. Trestá mě za mé hříchy.

"STOP!" zaprotestoval jsem dost nahlas a konečně vzbudil toho spáče. Koukal na mě jak vyoraná myš a vůbec nic nechápal.

"Dobrý ráno!" pozdravil. Zack dostal výtlem a já využil situace a vystřelil jsem z postele jako kdyby v ní bylo klubko hadů. Protože přítomnost polosvlečeného a přitažlivého nejlepšího přítele mi po ránu moc dobře nedělá…


Noah


Vůbec nechápu, která bije. Zack se svíjí smíchy v mé posteli a já ležím s Nickem v náručí v té jeho. Než se stačím vzpamatovat, vystartuje posledně jmenovaný z postele, jako kdyby ho honili všichni črti, a jelikož se Zack ještě pořád řehtá, tak mu začne nadávat. A já mám možnost si Nicka prohlédnout tak, jak už dlouho ne. Rozepnutá košile a volné kraťasy spíš odhalují než zahalují a já se přistihnu, jak na Nicka zírám. Sice jsem věděl, že je drobný, ale to jakou postavu halí to jeho nevšední oblečení, jsem netušil. Vždyť jsem ho takhle neviděl od střední školy…
Když nad tím tak přemýšlím, tak je to docela doba. Vždycky když jsem s ním, tak je pečlivě upravenej a ani v těch největších vedrech si triko neodloží. A ani jindy jsem neměl možnost ho vidět. Plavat se mnou nechodí. I do těch pitomejch umyvárek chodí jindy než já.
Tohle náhlé procitnutí mě překvapilo. Proč a hlavně od kdy se Nick tak změnil? Dřív přece se mnou vyváděl všelikají pitominy. Přespávali jsme u sebe na střídačku a byli nerozlučný jako dvojčata. Tak kde nastal ten zlom? A proč jsem si toho nevšimnul už dřív?
Z myšlenek mě vytrhnul až Zackův hlas.

"Tak půjdeme na tu snídani!? Mám hlad jako vlk!"

"Se divím," podotkl kousavě Nick, který… který obkročmo seděl na Zackovi a pomyslně ho škrtil. "Po tom vašem včerejším nasávání máš chuť na snídani?"

"Já jsem skoro nic nevypil!" bránil se Zack a snažil se ze sebe toho drobnýho človíčka opatrně shodit.

A já jsem nevěřil svým očím. Tohle byl zase ten Nick, kterého znám. Sice nevím jak, ale Zackovi se během chvilky povedlo to, co mně se nevedlo několik let. A ani nevím proč, ale bolelo to.

"Jasně, to ti tak budu věřit," hádal se Nicolas. "Ale na tu snídani bychom mohli zajít."

"Klidně i takhle ne?" vložil jsem se do toho jejich popichování.
Nickovi ale okamžitě zmizel z tváře úsměv, když zjistil, že má na sobě ještě spací věci. Okamžitě seskočil ze Zacka a zapnul si knoflíčky košile až ke krku.

"Jděte si jak chcete, ale já si jdu alespoň opláchnou obličej," s tím Nick sbalil své věci a vystřelil do koupelek. A já za ním jen nechápavě koukal, co se to jen sakra děje?

Pár dnů na to


Právě si to šinu ke koupališti, ale nemám z toho takovou radost jakou by měl mít člověk, když se v horkém dni rozhodne se schladit.
Jdu sám, jak obvyklé poslední dobou. Tedy ne poslední dobou, posledních pár let.
Po tom, co jsem se před pár dny probudil v Nickově posteli, si víc všímám jeho chování. A zjistil jsem drobnosti, které mě začínají štvát čím dál tím víc. Nejen že se mnou nechodí za zábavou, ale vyhýbá se i mým dotekům. Budiž, každý jsme jinačí, ale to co mi hýbe ze žlučí je fakt, že u jiných a hlavně u Zacka mu to nevadí. Proto jsem se ho ani nezeptal, jestli by se mnou nešel na koupaliště. Nemělo by to smysl. Zkroušeně by se mi omluvil, že nemůže, že má něco strašně důležitýho na práci a to že nesnese odkladu.
Sakra! Zlostně nakopnu kamínek, který se mi připletl do cesty. Proč mám pocit, že ho ztrácím?


Na koupališti sice byla hlava na hlavě, ale to mi nebránilo dát si pár bazénů a klidně u toho i někoho pomlátit. Chtěl jsem si na něčem vybít zlost a unavit se tak, že všechny dotěrné myšlenky pustím z hlavy.
Po určité době mě zběsilé plavání v bazénu přestalo bavit a tak jsem vylez. Zamířil jsem si to k dece, ale ke svému cíli jsem nedošel, protože to co jsem viděl, mě proměnilo v nehybnou sochu. Přímo přede mnou si to kolem bazénu šinul Nick a s ním nebyl nikdo jiný než Zack. Zlostně jsem zaťal zuby. Se mnou přece nikam jít nemůže, musí jít přece se Zackem! Tohle mě vážně žralo! A tak jsem se rychlý krokem vydal k těm dvoum hrdličkám. Měl jsem vztek a chtěl jsem mu dát protentokrát volný průběh.
Ještě jsem k nim nedošel, když v tom se to stalo. Děcka, která se jako obvykle honila u kraje bazénu nedávala pozor a strčila do Nicolase. Ten jen zamával rukama ve vzduchu a následně se ozvalo jen hlasité šplouch.
A mně se zastavilo srdce. Na okamžik jsem nebyl schopen se ani hnout. Jakmile jsem se vzpamatoval, ihned jsem rozběhl k okraji bazénu. Nick právě vyplaval na hladinu a vykašlával vodu z plic. Natáhl jsem k němu ruku a rychle ho vytáhl z vody. Měl jsem o něk strašný strach. Jakmile jsem ho měl v náručí, okamžitě jsem se ho jal prohlížet. To jsem ale neměl dělat. Oblečení, jež obvykle halilo jeho tělo, zprůsvitnělo a přilepilo se na něj. Jen jsem nasucho pokl a zmohl se jen na nepokryté zírání.
Nick se mi v náručí začal vrtět.

"Hmm, díky," pípnul a vyvinul se mi z objetí. A já měl znovu ten pocit, že jsem něco důležitého ztratil. Ale to, co mě nejvíc zabolelo, byl Nickův smutný pohled. Když k němu ale přiskočil Zack, tak se od něj vděčně nechal zabalit do ručníku a když ho pak opatrně a pečlivě prohlížet, tak ho nechal a neodtahoval se. Ne tak jako u mě! Pomyslím si hořce.

"Proč?" zprvu jsem to nechtěl říct nahlas, ale už se stalo.

Ti dva se na mě nechápavě otočili.

"Proč co?" zeptal se se zájmem v hlase Zack. Zcela jsem ho ignoroval a svojí směřoval na Nicka.

"Proč ti to nevadí? Já se tě nemůžu ani dotknout, ale od něj se necháš klidně osahávat!" Až teď si uvědomím, že mi v hlase zní výčitka i zklamání. Pořád ještě nechápu dost dobře proč, ale vím, že to bolí.

"Mně se vyhýbáš, neustále se mi omlouváš, že nemáš čas, ale na něj," ukážu prstem na Zacka, "si čas uděláš!" Už to v sobě prostě nemůžu držet, a když se mé pocity tlačily na povrch, tak jsem je musel ventilovat. "To pro tebe vůbec nic neznamenám? Myslel jsem, že jsme přátelé. Že ti na mně záleží, ale jak vidím, tak jsem se spletl. Tak mi promiň, už tě svojí přítomností nebudu dál otravovat."

S těmito slovy se otočím a hrdě odkráčím. Ani se neotočím. Nemůžu. Kdybych to udělal, nedokázal bych pak odejít a to já musím, je to tak lepší pro nás pro oba, namlouval jsem si naivně, ale už v té chvíli jsem věděl, že se snažím obelhat jen sám sebe…

Zack


Kdyby situace nebyla tak vážná, tak bych se docela dobře bavil, ale stačilo mi podívat se na Nicolase a smích mě hned přešel.
Nick byl bledý jak stěna a po tváři mu tekly slzy, které se vpíjely do osušky, kterou byl obmotán.

"Nicku?" zkusil jsem s ním zatřást, abych ho probral z transu.

"Hmm? Copak?" zaptal se a upřel na mě svůj smutný pohled.

Musí na tom být opravdu špatně, když se ani neohradil nad tím, jak jsem ho oslovil.

"Je to dobře?" Fakt blbá otázka!

"Ne, není, ale co nadělám?"postesknul si Nickolas. "Tys to víš, že?" pousmál se a začal se loudat k dece.

Jen jsem kývnul na souhlas. Víc nebylo třeba říkat. Nick si povzdechnul a sedl si na zem.

"Myslel jsem,k že tímhle svým chováním naše přátelství zachovám, ale ve skrytu duše jsem věděl, že dříve či později to skončí. A tak se taky stalo." Slzy, které mu znovu začaly téct po tvářích, se ani nesnažil utírat.
Nevěděl jsem, co říct, a tak jsem ho jenom obejmul a nechal ho vyplakat. Nemělo smysl říkat, že to bude lepší a že čas všechno spraví. Byla by to jen prázdná slova…

O měsíc později


Mám o Nicka velký strach. Od té události u bazénu to s ním jde z kopce. Změnil sice svůj šatník, ale ne tak, jak jsem si představoval. Odložil sice brýle a upjaté oblečení, ale přešel k oblečení ala pytel a já si rval vlasy. Čekal jsem totiž, že na sebe konečně navlíkne něco, co mu sekne tak, že si z toho Noah sedne na zadek. Ale to on ne. Ještě víc se zahloubal do studia a ještě více se snažil být nenápadný. V pokoji, který sdílel s Noahem, se zdržoval co možná nejmíň. Tvářil se sice jako by se nic nestalo, ale já jsem věděl své. Viděl jsem, jak se trápí a jak mu Noahova přítomnost chybí, ale nemohl jsem s tím nic udělat.
A Noah? Ten se k Nickovi nehlásil. Vyhýbal se mu, kde mohl, což ani jednomu z nich nepomáhalo.

Sakra, štvou mě! Vztekám se a rázuju si to k něm dvěma imbecilům do pokoje. Nick se totiž neukázal na přednášce a ani o sobě nedal vědět, což se mu nepodobá.
Rázně jsem otevřel dveře a vpochodoval dovnitř. Na první pohled jsem nikoho neviděl, ale pak se pohnula peřina.

"Nicolasi?" zeptal jsem se s obavou v hlase. Z pod deky se ozvalo zahuhlání a koukla rozcuchaná hlava.

"Proboha, co se ti stalo?" zeptám se a nahnu se nad sípajícího mladíka.

"To nic," zahuhlá, " jen mě nějak není dobře, ale trochu si poležím a všechno bude v pořádku." S tím se ještě víc zamuchlá do pelíšku a za chvíli neklidně usne.
Potichu vycouvám z pokoje a na chodbě se zastavím. Něco mě totiž napadlo. S teď
už jasnou představou přidám do kroku a začnu pátrat po jisté osobě…

Noah


Vím, že by se nemělo poslouchat cizí rozhovor, ale když předmětem hovoru je osoba, na které nejvíce záleží, tak je povoleno vše. Potichu jsem se přiblížil k těm dvěma a pozorně nastavil uši.

"A co on na to?" ptal se blonďák, jehož si matně pamatuju z přednášek.

"Co myslíš?" odpověděl mu otázkou Zack.

"Vážně souhlasil? To bych do něj nikdy neřek."

"Je spousta věcí, které o Nickovi nevíš," opáčil Zack s úsměvěm.

O Nickovi? Už i on mu tak říká!? A já si myslel, že jsem jediný, kdo ho tak může oslovovat.

"Takže co máš v plánu?"

"Nó, vezmu ho na nějaký to příhodný místečko a pak…"

A já poslal toho blbečka pěstí k zemi. "Ani se ho netkneš," zasyčel jsem mu do obličeje, zatímco jsem ho držel pod krkem.

"Ty do toho nemáš co mluvit," podotknul klidně Zack, zatímco si z koutku úst stíral krev.

"A to teda víš, že mám," vztekal jsem se.

"A to z jakýho postu. Pokud vím, už nejste ani přátelé." Zack ťal do živýho. To jsem věděl já i on.

"To sice nejsme," zamumlal jsem zlomeně a pustil Zacka, který se začal upravovat, "ale mně na něm přesto moc záleží."

"To ses teda zatím moc nevyznamenal," popíchne mě a já zase vyletím.

"A co jsem jako měl dělat? Vždyť pro něj nic neznamenám. Jsem pro něj nic. I když se oháněl s tím, že jsme přátelé, tak mě k sobě blíž nepustil. Přes tu bariéru, která mezi námi vyrostla, jsem se nemohl dostat. Ale jakmile ses tady objevil ty, tak si pro něj byl na prvním místě. Vždyť
i na to pitomý koupaliště šel radši s tebou než se mnou!"

Bylo toho na mě moc a muselo to ze mě ven.

"Žárlil jsem na tebe. Vlastně pořád žárlím. Nick pro mě totiž není jen přítel. Mám ho rád, ale jinak než jsem si myslel. Měl jsem ho za bráchu, ale teď bych ho radši měl za milence a partnera."

Jakmile jsem to dořekl, tak to ze mě všechno spadlo. Cítil jsem se daleko líp a bylo mi fuk, co si kdo o mě co myslí.

"No konečně!" zaradoval se srdečně Zack. Chňapnul mě za ruku a táhnul mě k našemu pokoji.

"I kdybych nakrásně chtěl, jako že já nechci, tak bych si s Nicolasem nic začít nemoh, není na tom totiž moc dobře." S tím otevřel dveře a strčil mě dovnitř.


Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Tohle jsem totiž absolutně neočekával. Ale zakašlání, které se ozvalo z postele mě, ihned vrátilo zpátky na zem. Rychle jsem přešel k Nickolasově posteli a opatrně poodhrnul peřinu.

"Nicku?" zašeptal jsem a naklonil jsem se nad schoulenou postavičku. Dotyčný jen něco zamumlal a nepatrně se zavrtěl. Rychle jsem mu sáhnul na čelo a skoro jsem až ucukl, jak bylo horké.

Takhle by to nešlo!
"Nicku, vstávat!" sice mi to trhalo srdce ho budit, když potřebuje odpočívat, ale bylo potřeba tu vysokou teplotu srazit. Vzal jsem ho proto do náruče a zamířil jsem si to do koupelek.
Když jsem z něho sundával propocené oblečení, tak jsem jen zaúpěl. Ty mě musíš mučit, i když o tom nevíš, bědoval jsem v duchu, rychle ho osprchoval a navlíknul ho do čistého. Za celou tu dobu se Nick neprobral a já začínal mít strach. Cestou zpět jsem se stavil u kámoše, který je starej hypochondr a uzmul jsem mu pár prášků.
Na pokoji jsem zavřel okno, které jsem předtím otevřel, abych v místnosti vyměnil vzduch a uložil Nicka do postele. Když jsem mu potom sáhnul na čelo, tak už tolik nesálalo. Trochu mě to uklidnilo, ještě jsem rychle zběhnul do kuchyňky a udělal mu bylinkovej čaj. Pak jsem se od něj nehnul ani na krok.Vzal jsem ho za ruku a proseděl u něj drahnou dobu. Nutil jsem ho alespoň něco vypít a kontroloval mu teplotu.
Ani jsem si to neuvědomil, ale začalo se stmívat a na mě se začínalo podepisovat to prosezené odpoledne. Bolelo mě za krkem a celý jsem byl ztuhlý. Zároveň se mi začaly klížit oči a postel vypadala jako bezvadný řešení. Ale z naprosto iracionálních důvodů jsem se nechtěl pustit Nickolasovi ruky, která mě po celou tu dobu svírala. A tak jsem zapojil mozek a situaci briskně vyřešil. Vlezl jsem si do postele k němu. To, že bych mohl něco chytit, jsem si nepřipouštěl, teď bylo nejdůležitější zůstat u něj. Byla to totiž jedna z posledních možností a já ji hodlal využít do mrtě…

Nicolas



Nechce se mi otevírat oči, ale cítím, že sen, který mi dělal společnost, pomalu ale jistě končí. Trochu se zavrtím a zkusmo pootevřu oči a poté je honem rychle zavřu.
Tohle přece nemůže být možný! Znovu začnu otevírat oči a pro jistotu párkrát zamrkal, ale nic se nezměnilo. Pořád jsem ho viděl. Noaha. A v mé posteli! Správně bych měl okamžitě vyskočit z postele nebo s ním alespoň pořádně zatřást, aby se vzbudil a vystřelil mi tak z postele sám. Ale ani jedno jsem neudělal. Místo toho jsem se nad něj naklonil a pořádně si ho prohlídnul. Každý milimetr jeho tváře, vůni jeho těla, vše jsem si ukládal do paměti jako ten nejcennější poklad. Moc dobře jsem si uvědomoval, že je to asi naposledy. A můžu si za to jen a jen sám! Svým chováním jsem ho od sebe odehnal. Ve snaze zachovat si alespoň jeho přátelství, když už jsem nemohl mít jeho lásku, jsem si z něj udělal nepřítele.
Ani jsem si to neuvědomil, že brečím - už zase! až když první slza dopadla na Noahovu tvář. Nemohl jsem to ale nijak zastavit. Rychle jsem se odvrátil a rychle se snažil tu slanou řeku nějak utřít, když …

"Nicku?" Né, teď ne, prosím, teď opravdu ne! Modlil jsem se v duchu, ale nic mi to nebylo platný. Noah si mě totiž, když jsem mu neodpovídal, přitáhnul k sobě.

"Co je? Seš v pořádku!? Bolí tě něco?"

Jen jsem fňuknul a zavrtěl jsem hlavou. To samo sebou Noahovi nestačilo. Vzal mě za bradu a donutil mě podívat se mu do tváře.

"Tak co stalo?" zeptal se mě a starost v jeho hlase mě ubíjela. A když jsem neodpovídal, tak rychle pokračoval "Miluju tě!" Vychrlil ze sebe a pro jistotu mě obejmul. Tohle mě vyrazilo dech a úplně jsem ztuhnul. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. Sny se přece neplní a ne takhle! V tu nejneočekávanější a nejnepravděpodobnější chvíli!


"Já vím, že je to divný, zmatený a já ani nevím, co mám vlastně dělat, ale v jednom jsem si stoprocentně jistej. Nechci v tvý tváři vidět slzy. Sice mě to bolí, ale to, co si z celýho srdce přeju nejvíc je, abys byl šťastnej, i když to bude s takovým pitomečkem jako je Zack, tak ti to přeju. Hlavně už nebreč, jo? Hrozně mě to totiž bolí, takhle tě vidět."

Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zmatku slov, co ze sebe Noah vysypal, vyznal. Ale jakmile jsem si to přebral, tak jsem se mu začal usmívat do košile. Tak on si celou dobu myslel, že miluju Zacka!

"Nicku?" dožadoval se jakékoli reakce Noah a já neměl to srdce ho týrat, vždyť jsme si toho užili už dost, a proto, když se ode mě odtáhnul, aby mi viděl do tváře, jsem si ho k sobě opět přitáhl a rychle ho políbil. Musel jsem ho notně překvapit, protože ztuhnul tentokrát zase on. Já se ale nenechal odradit a snažil se jazykem dostat skrz hradbu zubů. Noah asi chtěl nějak začít protestovat a já využil situace a když otevřel pusu, tak jsem mu do nestydatě strčil jazyk a pustil ho, až když mi začal docházet kyslík.

"Ty seš ale imbecil, víš to!" vyčinil jsem mu. "To ti to došlo až teď! Já tady čtyři roky strádám a ono mu to docvakne až teď! Máš v tý hlavě vůbec něco!"

Noah


Zase nic nechápu. Nejen že mě z ničeho nic začal líbat, ale teď mi i nadává! Chci něco podotknout, ale on mě ani nepustí ke slovu a znova mě zahrne spoustou nadávek. A mně všechno dojde. Jeho chování, oblékání i události uplynulých dní. Je to jen ukázka toho, jak moc si lidé dokáží sami komplikovat život. Chtěl jsem ho upozornit, že ani jeho chování nebylo tak úplně košer, ale nechtěl mě pustit ke slovu.
Tak mi nezbylo než se ušklíbnout a umlčet ho polibkem.
Konečně jsem měl zpět svého starého Nicka a to nejen jako přítele…

K*O*N*E*C


Přátelství x láska
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 7. května 2010 v 15:07 | Reagovat

Happyend... Bráško, zlepšil jsi mi náladu. Neskutečně moc... Děkuju :-* (Ten obrázek nemá chybu)

2 Lachim Lachim | 7. května 2010 v 18:25 | Reagovat

Dobrý konec nádherné povídky. Co víc si přát.

3 Lilith-sama Lilith-sama | 7. května 2010 v 20:39 | Reagovat

Ja som tvrdila, že to skončí dobre :D:D

4 ... ... | 8. května 2010 v 12:54 | Reagovat

Skvělá povídka. A ten obrázek... :)

5 Aylen Aylen | 8. května 2010 v 13:16 | Reagovat

Moc hezký :)

6 Elrian Elrian | 8. května 2010 v 14:02 | Reagovat

Nádherná povídka :-)

7 Teressa Teressa | 8. května 2010 v 15:23 | Reagovat

prekrasne...pre anginou postihnutych ako ja priam ideealne=) uz sa nevieem dockat dalsich tvojich poviedok=) hlavne k FF na Bleach=) rychlo prosiim=)

8 fantasy-fiction fantasy-fiction | 9. května 2010 v 11:18 | Reagovat

Ahhhg!! Sweet! Naprosto úžasné! Uděla jsi mi hroznou radost.. A Noah je fakt tupec:D

9 Angela Angela | Web | 11. května 2010 v 13:39 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí

10 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 11. května 2010 v 17:56 | Reagovat

Toš povedené, nemůžu si stěžovat. :) Jen doufám, že brzy bude zase něco dalšího. Jako třeba další díl Bleach FanFiction. :)

11 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 16. května 2010 v 20:15 | Reagovat

nádhera! ta debilita je někdy tak rozkošná až to bolí xD suprové!

12 Kat Kat | 18. května 2010 v 23:23 | Reagovat

chybím už jen já. krása. Tohel se mi náramně líbilo, teču tu jako máslo na píávi.

moc pěkné a obrázek je prostě překrásný. Chjoo škoda, že tak krátké, ale těším se na další

13 verasi verasi | Web | 19. května 2010 v 22:35 | Reagovat

hezu :D Obě dvě části :D Zack je nejlepší :D

14 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 24. května 2010 v 18:48 | Reagovat

Tak to byl nádhernej konec xD a ten obrázek opravdu rozkošnej :D Že to jsou naši tři manící :D Moc krásný. Těším se a další povídky z tvé úžasné hlavy.

15 akyra akyra | 28. května 2010 v 19:30 | Reagovat

moc pěkné lexi, fakt se to moc povedlo, promin že jsem tu jednou za čas, pořád mám co dělat a nestíhám>.<

16 Widlicka Widlicka | E-mail | 5. května 2011 v 19:06 | Reagovat

Překrásné, piš prosím dál ^^

17 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 21. května 2011 v 16:47 | Reagovat

Nádhera, fakt žeru hepáče :) je mi po nich tak... hezky veselo :)

18 Take Ho Take Ho | 19. září 2011 v 16:57 | Reagovat

bezvadný FF .... fakt se mi to moc líbilo ^_^

19 keishatko keishatko | Web | 2. června 2012 v 0:16 | Reagovat

toto bolo moc krásne...moc moc moc sa mi to páčilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama