Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Militiae species amor est - část druhá

2. června 2010 v 0:10 |  Militiae species amor est
Zdravím!!!
Překvapivě rychle pro Vás mám další díl mé nejnovější povídky a jak to tak vypadá, jestli to trochu neurychlím, tak to budu muset přesunout do cyklů... Ale na to je vždycky času dost.

A proto si vychutnejte další část příběhu. Luca ví co chce a je zvyklý to i dostat, ale co Nataniel? I ten má totiž svoji hlavu a jen tak se nedá. Zvlášť když je vévoda tak okouzlující potvora.  Ale vše není takové, jaké se zdá. Luca nemá tak sametový život, jak si Nataniel myslí a Nataniel skrývá jednu drobnou kartičku, o které nikdo vědět nemusí, obzvláště ne Jeho Milost...

P.S. Celý tento jednorázovko-cyklus je věnován vám děvčata - Áje a Klárce, které ste mými múzami. ( A to mi ani nemusela Klárka úchylačit pod okny, jak slibovala, nějak jsem se totiž rozepsal)


Luca


Ten jeho výraz je vážně k nezaplacení. Sice by rád protestoval, ale já mu k tomu nedal žádný prostor. Posadil jsem ho na nejbližší židli a k ruce si vzal lékárničku, kterou jsem si vypůjčil u správce v jeho nepřítomnosti.

"Ukaž ruku," poručil jsem mu. Sice se na mě zlostně podíval, ale poslech. Protesty si ale neodpustil: "T-To nic není. Já jen…"

"To ti tak budu věřit," smetu jeho chabé protesty a přitáhnu si ho i se židlí k sobě. "Hmm, nevypadá to zlomený."

"A jak ty to můžeš vědět," zaprskal Nathaniel a já to kvitoval s povděkem, protože byl zase tím samým Nathanielem, jakého jsem znal. I když ne tak docela. Chyběly mu jeho typické brýle a bez nich byl … no jak to jen říct, prostě jinačí.

"Řekněme, že už jsem prošel nějakou tou rvačkou a o zlomeniny jsem neměl nouze. Proto vím, že tohle zlomené není. Jen ti to oteče."

"No tak to je teda bomba. O něco takového jsem vážně stál!" vztekal se Nathaniel a chtěl se zvednout ze židle.

"Tak to teda prr, to není všechno. Ještě se chci podívat na tu ránu od Filipa." A aniž bych nad tím přemýšlel, tak jsem ho jemně vzal za bradu a natočil jsem ho pohmožděnou tváří k sobě. Ale to jsem neměl dělat. Nathaniel se tak ocitl u mě až moc blízko. Já vím. Sice jsem se chlubil tím, že ho tímhle dokážu vyvíst z rovnováhy, ale tohle prvotně vůbec nebylo úmyslný a jelikož jsem to neplánoval, tak jsem byl zaskočený spíš já sám. A tak jsem mu radši urychleně připlácl pytlík s ledem na obličej.

"Tohle si na to dej a neměl bys tam mít ani modřinu." zamumlal jsem rychle a ještě rychleji se od něj odtáhnul. Vypadalo to asi divně, protože se na mě Nathaniel nechápavě podíval, ale rychle to musel pustit z hlavy protože …

"A to s tím stěhováním znamená jako co?" dožadoval se odpovědi. Já jsem se mezitím klidně opřel o linku a s odpovědí si dával na čas. Prostě mě to baví ho provokovat a když u něj nejsem nějak blízko, tak mi nehrozí skoro žádné nebezpečí.

"No co by?" protáhnu jako by nechápavě a vidím, jak se Nathaniel musí ovládat, aby na mě nevystartoval. "Budu teď bydlet u tebe."

"A kdo ti k tomu dal jako svolení!"
odsekával Nathaniel.

"Já jsem nevěděl, že tenhle byt máš ve svém vlastnictví…"

"Samozřejmě že nemám," odseknul, "ale to neznamená, že se mi sem můžeš jen tak v klidu nakvartýrovat!"

"A já tě považoval za člověka, co myslí dopředu," nadhodil jsem
a čekal jestli zabere.

"Prosím? Teď mi trochu unikají souvislosti," zavrtěl se Nathaniel na židli. Potom se zved a došel si pro pití. Já jsem zatím pokračoval: "Jde o to, že jsem myslel, že budeš rád za trochu toho ticha."

"Toť svatá pravda," poznamenal kysele Nathaniel a postavil přede mě plechovku s colou.

"No a kdybych se vrátil vedle na pokoj, tak klidu mít rozhodně nebudeš." Tohle na něj muselo zapůsobit, protože odložil pití a zamyšleně se na mě podíval.

Neměl by na mě ale koukat moc dlouho, protože mi to ani v nejmenším nedělá dobře. Takový pohled by se měl zakázat! Budu mu muset rychle opatřit nějaké brýle. Nechápu, jak sem si mohl myslet, že bez nich by to bylo lepší. Ba ne, právě naopak, bez nich je mi tenhle Nathaniel daleko nebezpečnější!

"Uznávám, že na tom něco je, ale mám takový pocit, že nastěhovat si tě k sobě bude jako z deště pod okap, protože mi ten bragl budeš dělat přímo pod nosem."

"A když slíbím, že budu hodný!" zkusím jinou taktiku a Nathaniela tím jen rozesměju.

"Tak to se ti vážně povedlo, ty a hodný?! To bude spíš v pekle mrznout, než aby ses ty začal chovat jako normální člověk!"

"Ale kdybych se choval úplně jako všichni ostatní, tak by to byla nuda ne?" opáčím se sladkým úsměvem.

Nathaniel


Jen si v duchu povzdechnu. Abych byl k sobě upřímný, tak jsem kapituloval už dávno. Už když ten svůj drzej požadavek vyslovil, tak jsem se s tím tak nějak srovnal. Pořád lepší on než nějakej jinej pitomec. S tímhle pitomcem se dá alespoň trochu vyjít.

Opravdu? ozvalo se mé podvědomí. Není to spíš tím, že je to po čertech pěknej kus chlapa?
Takovéhle myšlenky jsem si ani nepřipouštěl, protože jsem měl strach, že by se mi mohly odrážet ve tváři a to je zrovna to poslední, co bych si přál. Aby ten nafoukanec věděl, že se mi líbí.

"Tak dobře," svolil jsem s povzdechem nakonec, "jen nevím, jestli nedělám nejhorší chybu ve svém životě."

"Ale kdepak, rozhodně nebudeš litovat!" zajásal Luca, cvrknul mě do nosu a vyběhl z pokoje, asi aby si zabalil věci a mohl se tak ke mně co možná nejrychleji nastěhovat.

Chjo, proč mám jen takový pocit, že jsem si právě podepsal ortel smrti?Mít ho tak blízko sebe není vůbec rozumné, ale abych byl k sobě zcela upřímný, tak jsem prostě neuměl a nemohl říct NE.

S tím jsem se rozhlédl po místnosti, která už nebude jen mým výsostným územím, ale bude se tady producírovat i pan vévoda. Když v tom mi to došlo. Hernajz, a kde bude spát? Na to jsem nějak nepomyslel. Každá obytná buňka má postele dvě, ale po tom, co jsem se tady ubytoval jen já sám, tak se správce rozhodl, že by bylo nanejvýš plýtvání mít zde jednu postel na víc, a tak ji odnesli.

Tss, to bude zase handrkování! Už teď z toho mám bolesti hlavy. S tím chlapem, který si říká správce, se nedá jednat ani o novém toaletním papíru, na tož pak o posteli navíc.

Abych případné problémy pustil z hlavy, potřeboval jsem se něčím zabavit. A tak jsem spojil příjemné s užitečným a začal jsem se připravovat na příchod dalšího člověka. Uprázdnil jsem místo v koupelně i v ložnici. Když jsem tak přerovnával oblečení a rovnal si věci na stole, tak jsem narazil na jednu vizitku. A to ne ledajakou vizitku…

To jsem myslel, že jsem ji vyhodil. A teď se mi možná bude hodit. S tímto zasunu navštívenku do diáře a právě včas, protože mi - bez klepání - jak obvyklé, vtrhl do pokoje Luca. A on je byl tím posledním, kdo by o její existenci v mém vlastnictví měl vědět.

"Tak jsem tady!" zahulákal na celou místnost a věci, které s sebou přitáhnul, odhodil do rohu.

"Hmm, tak to jsem si stačil všinmout ještě před tím, než jsem ohluchnul," zavrčím na něj a ještě zpětně rychlým pohledem zkontroluju to, jestli ta drobná bílá kartička je dobře schovaná.

Bezva, nekouká ani růžek!

"Už jsem ti uvolnil místo ve skříni i v koupelně, tak se zařiď, jak chceš. Je tu ale jeden drobný problém," pokračuju, zatímco si Luca prochází pokoj . "Máme jen jednu postel."

"A to považuješ za problém?" zazubí se na mě Jeho Milost a já mám sto chutí ho praštit. "Co se mě týče, tak mě úplně postačí ta postel, co už tady je. Dneska v noci se mi v ní spalo výborně." zavrní si spokojeně Luca a natáhne se na postel.

"To si snad děláš srandu!" vztekám se, protože když za správcem půjdu sám, tak mě pošle do háje. Už teď mě nemusí a žádost o další postel ho rozhodně nenaladí na přívětivější notu. To kdyby za ním přišel někdo jako je Luca, tak by se určitě mohl jen přetrhnout, aby mu vyhověl, ale já mám utrum.

Ale to jsem nemohl počítat s tím, že jemu nastalá situace bude naprosto vyhovovat. A zatímco on se spokojeně rozvaloval v mé posteli a rozchod s přítelkyní a nejlepším kámošem ho, jak je vidno, netrápí, tak má dnešní bilance je žalostná. Spal u mě můj nepřítel, mám rozbité brýle a napuchlou ruku, nemluvě o možné modřině na obličeji a nakvartýrovala se ke mně ta nejotravnější a přitom nejhezčí bytost pod slunce. A to ještě ani nebyl čas oběda, chjo.

Přešel jsem po pokoji a sednul jsem si k Lucovi na postel. "A jak to dopadlo s Filipem a Lukrécií?"

Vévodovi zmizel z obličeje úsměv a s vážnýma očima se na mě podíval: "Ty už pro mě neexistujou. Netvrdím, že Luk byla pro mě tou jedinou a osudovou láskou, ale tohle dělat nemusela. A Filip? Já nevím, myslel jsem, že jsme přátelé. Považoval jsem ho za nejlepšího přítele jednoduše proto, protože jsem nikoho jinýho neměl. Proto jsem taky někdy přehlížel jeho chování, které bylo někdy síla i na mě. Měl jsem strach, že když ho ztratím, tak nebudu mít už nikoho."

Po tomhle jeho prohlášení se v pokoji rozhostilo ticho a já neměl co říct. Ono vlastně v tuhle chvíli nešlo ani tak o slova jako o něco jiného. Přisunul jsem se k Lucovi a obejmul sem ho.

"To lepší než takové přátele nemít přátele žádné. Ale co takhle, alespoň na tu přechodnou dobu než se najde někdo lepší, mít mě." zašeptal jsem a až příliš pozdě jsem si uvědomil, co jsem to vlastně řekl.
"Teda chtěl jsem říct, že…" snažil jsem se opravit, ale zarazila mě Lucova slova : "Díky!"

V duchu jsem si oddychnul, že to vzal takhle a nehledá v tom něco jinýho, ale to jsem se unáhlil. Aniž bych to čekal, tak mě Jeho Milost strhla na postel a nahnula se nade mně.

"To jsem moc rád a co takhle náš nový vztah začít něčím móc pěkným."

Já toho zmetka uškrtím! "Tak to mě teda ani nehne!" zavrčel jsem a snažil jsem se z pod něj nějak dostat, ale než se mi to povedlo, tak se otevřeli dveře a dovnitř vrazil správce.

"… říkám, že po obědě máte…Ehm, promiňte, nechtěl jsem rušit," omluvil se, udělal čelem vzad a potichu za sebou zavřel.

"Tak to nevím, jak teď budeš chtít pana správce přesvědčit, že budeme potřebovat ještě jednu postel." tlemil se Luca a já jen bezmocně zatínal pěsti.

Do háje, to je teda den a to ještě není jistě všem trápením konec!

Přátelství
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 2. června 2010 v 6:46 | Reagovat

Úžasnej dílek^^Ten Luca je ale kvítko XD Mám ho oblíbenýho XD Jsem zvědavá co se zas stane XD XD

2 Lachim Lachim | 2. června 2010 v 10:13 | Reagovat

Pěkně se to rozjíždí. Nathaniel někoho jako je Luca potřebuje a naopak. Nádhera

3 Teressa Teressa | 2. června 2010 v 11:33 | Reagovat

uzasne!!! uzsa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

4 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 2. června 2010 v 18:07 | Reagovat

Super super! to pokračování překonalo mé představy . xD

5 Lea Lea | 3. června 2010 v 22:30 | Reagovat

waw to je fakt super diel:) som zvedava aku pracu obnasa ta karticka...tesim sa na dalsi diel :D

6 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 5. června 2010 v 13:33 | Reagovat

Tak to je dobrý. :) Doufám, že to není konec. Protože jestli jo, tak by to byla škoda. :) Každopádně, jako každá tvoje povídka, skvělé.

7 akyra akyra | 6. června 2010 v 20:58 | Reagovat

musím uznat že je to skvělé moc se mo to líbí tak Lexi namasíruj svaly na rukách a PIŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠ!!!!!

8 šimina šimina | 11. června 2010 v 20:19 | Reagovat

Moc krásné věnování. Děkujeme:D. Našeho úchylačení si ještě užiješ, počkej po prázdninách to budem celý nevybouřený :P. Už se nemůžu dočkat dalších dílů.

9 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 21. června 2010 v 19:46 | Reagovat

Tak ten konec mě dotal!xD Byloto úžasný. Jdu na další dílek

10 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 28. září 2010 v 20:41 | Reagovat

chudák Nathaniel, takhle ho trápit... nádherný díl... XD

11 Darky Darky | 25. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

ti to vzali nějak hopem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama