Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


9.díl - Jak potrápit seržanta

15. března 2014 v 0:01 |  Partnerství
Zdravím!
Tak co, jste zvědaví, kam se bude příběh dále ubírati? Mrkající Dnes nám jistý seržant zažije horké chvilky, protože jeho inspektor má nekalé a postranní úmysly. Mrkající

Fajn čtení Smějící se.




"A mám to!" James zvedne ruce ve znamení vítězství a spokojeně se opře o opěradlo židle. Cítí jisté uspokojení, protože rozlousknout heslo v počítači zavražděného, nebylo nic jednoduchého.

"Ano?" ozve se od vedlejšího stolu.

"Neříkejte, že jste o mně pochyboval, pane," zeptá s náznakem úsměvu seržant a už se má k prohlížení souborů v notebooku.

"Ani na vteřinu," ozve se mu za zády inspektor Lewis a nakloní se, aby lépe viděl. Na tom nebylo nic zvláštního. Nic, jen kdyby se inspektor po chvíli nenaklonil ještě blíže.

Moc blízko! Zaúpěl v duchu James a veškeré vtipné hlášky, které by mu pomohly situaci odlehčit, se mu vykouřily z hlavy. Jediné co vnímal bylo, jak blízko stojí někdo, na koho si zakázal byť jen pomyslet. Lewis stál tak blízko, že mezi jejich těly nebyla žádná mezera. Inspektor se zlehka opíral o Jamesova záda a jeho tvář byla jen několik centimetrů od té jeho. Každé nadechnutí stálo Jamese veškeré jeho sebeovládaní a sebekontrolu, protože Robert byl tak blízko, že mohl cítit jeho vodu po holení a vůni jeho nově koupené košile.

James se snažil pravidelně a zhluboka dýchat, což nebylo moc moudré, protože vdechoval Robertovu vůni v pravidelných dávkách. S vypětím všech sil se opanoval a pro jistotu zatnul co mohl nejvíce, nehty do desky stolu, u kterého seděl.

"No tak do toho!" pobídnul inspektor svého seržanta k tomu, aby otevřel první ze souborů. Hathaway, který to nečekal, s sebou nepatrně trhnul. "Si v pohodě?" zazní vedle Jamese další otázka a ten se instinktivně otočí po hlase.

"J-Jasně," zamumlá a radši rychle rozklikne požadovaný soubor. V ten moment, co se otočil tváří ke svému inspektorovi by přísahal, že zlehka zavadil svým nosem o ten jeho. Inspektor se ale plně věnoval monitoru notebooku a nic neříkal. Takže se mu to muselo jen zdát.

Kdyby seržant mohl, tak si rozepne knoflíček u košile a hodně si povolí kravatu, jak horko mu bylo. Takhle se jen kousl do rtu, ve snaze se soustředit na práci. A ono to pomohlo a to do té míry, že když prošli vše, co v počítači našli a inspektor se zvedl, tak ani nepostřehl, že…

"Co se ti stalo?" podivil se Lewis.

"Stalo? Co tím myslíte?" ptá se zmateně Hathaway.

"Myslím, tady… NE! Nesahej si tam!" reaguje Robert a několika kroky překoná vzdálenost ke dveřím kanceláře, vedle nichž je na stěně malá lékárnička. Prohrabe její obsah a během chvíle zase stojí před svým seržantem.

"Ticho! Žádný stížnosti," utne veškeré protesty ze strany Jamese hned v zárodku. Natáhne se a i se židlí si přitáhne svého seržanta blíž k sobě. Chytne ho za bradu a trochu mu zakloní hlavu, aby se k drobnému poranění lépe dostal.

"Můžeš mi říct, cos to vyváděl?" podivuje se inspektor zatímco lehce natírá mastičkou Jamesův prokousnutý ret.

Tohle je jistě nějaký trest! Běží Jamesovi hlavou, protože jinak si tohle sladké mučení nedokázal vysvětlit. Být takhle blízko Robertovi hodně bolelo, přesto by za nic na světě teď nechtěl být nikde jinde.

Poté, co se vrátil z nemocnice zpátky svému inspektorovi, chtěl jejich vztah jasně postavit jen na profesionální rovině. Přesto člověk míní a Bůh mění. V tomto případě prostřednictvím samotného Lewise. James by totiž mohl přísahat, že inspektor byl vždy o ten pomyslný chloupek blíž než bylo obvyklé. Stál vždy trochu blíž, než byl James zvyklý, při chůzi sem tam zavadil o jeho rameno nebo se přes něj natahoval. Ale inspektor ani mrknutím oka nedal najevo, že je něco jinak a tak si James říkal, že chyba musí být v něm a že je prostě jen citlivější na vše, co se týká jeho inspektora. Proto teď jen zavřel oči a nechal se jemně ošetřovat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Damien M Damien M | E-mail | Web | 15. března 2014 v 11:01 | Reagovat

Skvěle vypíchnutá situace, vážně ti to jde najít si tu pravou chvilku :). Už se těším na další díly. :-)

2 Lex-san Lex-san | Web | 15. března 2014 v 12:18 | Reagovat

[1]: Díky :-D. Musím se přiznat, že tyhle střípky mě momentálně dost baví a umožňují mi psát skoro každý den. 8-)

3 Lului Lului | E-mail | Web | 15. března 2014 v 20:21 | Reagovat

Super, super, super! :3 Jen tak dál, tenhle způsob psaní (ty mini-kapitolky) je vážně úžasný! A tenhle příběh se mi vážně zamlouvá... :3

4 Lex-san Lex-san | Web | 15. března 2014 v 20:24 | Reagovat

[3]: Jsem rád, že se příběh líbí, budu se i nadále snažit o co nelepší střípky :-D.

5 Angela Angela | 15. března 2014 v 21:01 | Reagovat

Brácha, silně přemýšlím nad tím, že tě uškrtím... Chci polibek, pořádnej, nažhavenej polibek, kterej je oba nechá bez dechu!

6 Lex-san Lex-san | Web | 15. března 2014 v 21:19 | Reagovat

[5]: Tak to si budeš muset ještě chvíli počkat :-P, protože si jak Robert tak James musí ještě pár věcí srovnat v hlavě...

7 Hormis Hormis | 15. března 2014 v 21:39 | Reagovat

Úžasný střípky fakt :D Smekám před tebou kloubouk (a tiše u toho vískám a kvílím u pc v očekávání)! 8-)

8 Lex-san Lex-san | Web | 15. března 2014 v 21:47 | Reagovat

[7]: Rád vidím, že nejsem jediný, se který u čtením povídek hlasitě projevuje :-D. (Já si vždycky spokojeně mnu ruce a poskakuju na židli ;-))

Díky za komentář, doufám, že si nad dalším střípkem brzy zase zakvílíš 8-).

9 Hormis Hormis | 16. března 2014 v 22:37 | Reagovat

To poskakování samozřejmě taky :D ale to nemůžu tolik, jinak by to nemusela vydržet židle :-P ale při něčem obvzvlášť dobrým si taky musím poposkočit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama