Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


/////XIII. DÍL/////

23. května 2014 v 0:01 |  Irrelevant number
Zdravím!

Tak se nám pomalu ale jistě dostáváme do zdárného finále. Jak se Harold a John vypořádají se současným stavem věcí?
Přeji příjemné počtení Mrkající.


"Co se děje, Mr. Reesi?!" dožadoval se odpovědi Harold.

"Petroviče jsme zastavili, už si pro něj jede Fusco." zahlásí John, ale Harold s jeho odpovědí spokojen není.

"Slyšel jsem střelbu, jste vy i slečna Shawová v pořádku?"

"Klídek, Finchi. Nejsme z cukru," odpoví Sam a způsobí tím ještě větší nespokojenost ze strany jejich šéfa.

"To znamená, že je někdo z vás zraněný?" dožaduje se jasné odpovědi Harold.

"Reese - "

"Nikomu nic není," skočí Shawové do řeči John. "Tady jsme skončili. Uvidíme se u nového čísla." ukončí jejich hovor John.

Harold chvíli nevěřícně kouká na monitor počítače, kde bliká oznámení o ztrátě signálu z Johnova mobilního telefonu.

Tak to teda ne!

Harold naštvaně stiskl rty a odhodlaně začal vyhledávat pozici svých dvou spolupracovníků. Už toho totiž měl tak akorát dost. Věděl, že John tady pro něj vždycky bude, ale jen jako stín. V pozadí a ne po jeho boku. A Harold už měl dost stínů. Tvořily celý jeho život. Nathan, Grace - lidé, které nechal za sebou, se kterými se už nikdy znovu neuvidí.

A pak tu byl John.

John, který toho prožil stejně hrozné věci jako on sám a přesto byl ochotný dál někomu pomáhat. A to i za cenu ztráty vlastního života, což se Haroldovi příčilo. Jakou mělo cenu zachránit jeden život, když další byl ztracen? John argumentoval tím, že jeho život je v porovnání s těmi dalšími absolutně bezcenný. Že jeho hodnota je tak malá, že nestojí za řeč.

Harold měl tehdy chuť s ním pořádně zatřást, aby z něj tuhle myšlenku vyklepal.

A dnešní číslo bylo tou pomyslnou poslední kapkou do Haroldova poháru trpělivosti a smířenosti s osudem. John, jeho John byl neustále v nějakém nebezpečí. Každý hovor, který spolu vedli, mohl být tím posledním. Harold se vždy bál, že uslyší výstřel a John tam někde bude umírat. A Harold to vše jen uslyší, ale nestihne přijít včas. Každé slovo, každá minuta, kterou strávili spolu s Méďou po boku, neotesanou slečnou Shawovou a dvěma detektivy, mohla být tou poslední.

A Harold už nechtěl čekat.

Když mu počítač s pípnutím oznámil současnou pozici Mr. Reese a slečny Shawové, tak jen hrábnul po kabátu a s nedočkavým Méďou po boku se vydal za nimi.

/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/

"Tak a je to, ale stejně by sis měl na pár dní dát pauzu," pronese Shawová skrz zuby, když ukousla nit z posledního stehu, kterým zašila Johnovu nejnovější ránu.

"Moc dobře víš, že čísla budou chodit pořád," odpoví John a natáhne si na sebe značně pomuchlanou a místy zakrvácenou košili.

A pak ještě dodá. "To tak nevěříš svému lékařskému umu, že mě radši posíláš do postele?"

"Myslím, že v posteli by tě určitě viděl rád někdo jiný," vrátí smeč drobná žena.

Ozval se cvakot drápků.

"Á koho pak to tady máme?" uvítala s úsměvem, jinak vždy zcela jasně sarkastická Shawová, příchozího Méďu.

John se okamžitě postavil, přehodil přes sebe ještě sako a se zcela neutrálním výrazem byl připraven čelit Haroldovi.

Alespoň si to myslel.

Harold totiž jen s kývnutím prošel kolem Sam a bez jakýchkoliv okolků si to namířil k Johnovi. Přímo k němu, až moc blízko na Harolda a moc blízko na Johnovo sebeovládání.

"Nové číslo?" zeptal se John.

"Ne!" odvětil Harold a jedním tahem stáhnul Johnovi z ramenou jeho sako. Pohled mu padl na zaschlou krev.

"Tohle si mám představit pod vaším označením, že nikomu nic není?" zeptal se mrazivě Harold a letmo pohlédl i na slečnu Shawovou.

"Já to chtěla nahlásit!" zvedla v dlaně v sebeobraně Sam. "Jo a zašila jsem ho. Děkovat mi nemusíte," dodá ještě.

"Finchi, nic to není, jen škrá - "

Víc říct nestihl. Harold ho totiž jednou rukou chytil za límeček košile, druhou se o něj opřel a políbil ho. Do polibku dal vše. Svoji touhu, rozhořčenost, strach, smutek a lásku.

Harold ve svém životě prožil mnohé, ale v tuhle chvíli riskoval snad nejvíce ve svém životě. Riskoval totiž, že svým jednáním ztratí toho, na kom mu záleželo nejvíce. Proto když se odtáhl, tak i když mu všechno říkalo, aby okamžitě zmizel nebo aby minimálně sklopil zrak, tak udělal pravý opak. Vyzývavě se na Johna podíval a čekal. Teď anebo nikdy.

John na něj díky své výškové převaze potichu shlížel a Haroldovi se zadrhl dech v hrdle. Vsadil vše a prohrál. Přesto i tak hodlal odejít s hlavou hrdě vztyčenou. Ukročil na stranu, ale dál již nedošel. Johnova ruka se mu omotala kolem pasu a přitáhla si ho opět k sobě.

"Někam jdete?" zeptal se s jemným úsměvem John.

"No, já... a vy když..." zazmatkoval Harold.

"Hádám, že to neměl být nějaký trest za lhaní o mém stavu. Pokud ano, tak se pravdivé odpovědi jen tak nedočkáte."

A Harold nevěděl, co má říct. Celým svým tělem se opíral o to Johnovo. (Snažil se ale vyhnout jeho zranění.) Cítil jeho vůni a měl jeho chuť na svých rtech. Bylo to až omamné.

"Hele vy dvě hrdličky," ozvala se Shawová a způsobila, že Harold malinko zrudnul. "Nechci vás rušit v čemkoliv, co hodláte provádět, ale jen abyste věděli, beru s sebou Méďu." A měla se k odchodu, ale ještě mezi dveřmi, jak bylo jejím dobrým zvykem, dodala. "Jen neprovádějte žádná extra gymnastická čísla, Reesovy stehy by to nemusely vydržet." A byla pryč.

Haroldovy líce nabraly ještě růžovější odstín.

"Nemám v úmyslu dělat - "

"A to je škoda," skočí mu do řeči John a přiblíží svoje ústa k těm Haroldovým. "Já totiž ano."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 23. května 2014 v 14:27 | Reagovat

no to byla přimo bomba statečný Harold , myslím že Johna teď už nezadrží ani vpád mimozemčanů :-D

2 Lex-san Lex-san | Web | 23. května 2014 v 21:14 | Reagovat

[1]: :-D Přesně tak :-D. Teď bude mít Harold co dělat, aby Johna udržel v patřičných mezích. Díky za odezvu ;-).

3 Damien Morgan Damien Morgan | E-mail | 23. května 2014 v 21:34 | Reagovat

Třináctka dostála svému jménu. :D Tak a je ruka v rukávě :D

4 Lex-san Lex-san | Web | 23. května 2014 v 22:43 | Reagovat

[3]: A to nejen to ;-). Díky za komentář a snad se bude líbit i poslední střípek.

5 Insanis Insanis | 23. května 2014 v 23:23 | Reagovat

Tahle povídka je bombová! Kvůli ní jsem začala sledovat seriál... Jinak bezvadnej dílek I'm so happy že se to takhle vyvinulo a co jiného snad ještě říci než: KONEČNĚ!!!!! :-D

6 Lex-san Lex-san | Web | 24. května 2014 v 0:53 | Reagovat

[5]: Opravdu, kvůli téhle povídce? No to je skvělý! Jsem rád, že jsem tě navnadil na seriál, který rozhodně patří mezi to lepší ze seriálové tvorby 8-).
Díky za komentář

7 el el | E-mail | 20. března 2015 v 14:44 | Reagovat

No dobře, mám problém. Person of Interest sjíždím pořád dokola (v tuto chvíli čekám na dokončení titulků k epizodě 4x17), a jsem ráda, že vztahy mezi postavami (Finch, Mr. Reese, Sameen, Root) jsou právě takové, jako jsou. Jsou přátelé, ochotni položit život za druhé. Přátelé, jako byli Athos a D'Artagnan, Vinnetou a Old Shatterland. Jde o hluboké přátelství bez fyzického kontaktu (je tu výjimka, ale bylo to nutné k přežití ostatních).
Přestože si přeji, aby to takhle bylo napořád, zkusím váš závěr přijmout.

Vypadá to, že 5. řada bude bez Mr. Reese, herec se má stěhovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama