Vítejte na stránkách, které jsou věnovány Shonen-ai/Yaoi povídkám.


Tyto povídky se zabývají vztahem muž X muž.
Proto koho to pobuřuje, nechť ihned opustí tyto stránky (ano tím křížkem vpravo nahoře) a už se nevrací .
Nebudu zde trpět jakékoliv urážky a nevhodné komentáře, které okamžitě mažu a při opakování takovéhoto počínání blokuji komentujícího, jež se neumí chovat.
Platí přísný zákaz kopírovat mé povídky či překlady mangy na jiné stránky.
Pokud byste o ně měli zájem, tak mi dejte vědět a domluvíme se.


Všem ostatním přeju tu nejlepší zábavu a odreagování se.

Kontakt na mou osobu: Lex.san@seznam.cz

nebo ICQ 599 062 043


BLIŽŠÍ INFORMACE A HLASOVÁNÍ OHLEDNĚ "POVÍDKOVÉ SITUACE" O LETOŠNÍCH PRÁZDNINÁCH
*ZDE*


Osmý dotek - část první

10. června 2014 v 0:01 |  Dotek
Zdravím!

Předem se chci omluvit za případné nesrovnalosti, ale dnešek byl opravdu zabijácký Překvapený. Člověk mého ražení v tomhle vedru neumí fungovat a to jsem ještě měl zkoušku a pak jsem se hezky opékal na zastávce a cestou domů. Počítač v tomhle parnu přes den nezapínám, protože nechci ohřívat byt, který už je teplotně na hranici snesitelnosti pro mě i mé činčily.

A teď něco ke střípku. Jak už jsem psal je to epilog, tak snad se bude líbit. Vězte, že zatím nemám dopsanou další povídku, ale mám pro vás menší překvapení, tak snad ho uvítáte Mrkající.

Shrnutí: Příležitost dělá zloděje. Kdo komu co ukradne?

P.S. Blog mi z nějakého důvodu nechce publikovat článek v celku, tak jsem byl nucen střípek rozdělit Křičící.


"A uvědomujete si, že jste měl být v první řadě nenápadný? Splynout s davem." Vyčítá Johnovi Harold, zatímco oba sedí na lavičce v parku.

"Byl jsem nenápadný," hájí se John.

Harold jen pozvedne významně obočí. "Opravdu?"

"Tedy zprvu, ale to oni vytáhli samopaly jako první."

Harold jen zvedne obočí a radši nic neříká. Někdy si vážně připadal jak v mateřské škole. Nastalé ticho ale nepřimělo Johna přemýšlet o jeho jednání.

"To mi chcete říci, Harolde, že se chovám nápadně?" zeptal se skoro až nevěřícně John. To mu za jeho kariéru u nejrozličnějších jednotek nikdo neřekl.

Harold po něm hodil pohledem a pak se radši opět vrátil k práci na svém notebooku, který si vzal s sebou do parku. John se totiž nemusel chovat vůbec nijak a byl nepřehlédnutelný. Vysoký, mladý elegantní muž totiž přitáhl pohled nejedné ženy ale i muže. Harold si nemohl pomoct, ale žárlil. Každému, který se po Johnovi otočil, chtěl dát jasně najevo, že má smůlu, protože tenhle muž je již zadaný.

"Pokud já jsem nápadný, tak tedy nevím, co jste vy," nechtěl opustit dané téma John.

Harold opět zvedl zrak od své práce a nechápavě se na svého společníka podíval. Starší muž měl totiž vždy za to, že průměrnější člověk než on sám ani nemůže být. Považoval se totiž za absolutně nezajímavého pro každého náhodného kolemjdoucího, který samozřejmě soudil hlavně vzhled a co se tohoto aspektu týkalo, tak měl Harold jasno. Přeci jen měl v knihovně zrcadlo.

"Myslím tím tohle," ukáže John rukou na přenosný počítač, který si hověl na Haroldových kolenou.

"Lidé si běžně nosí práci ven," oponuje Harold a John jen protočí oči.

"To je sice pravda, ale jistě tak nečiní v takovéto situaci."

"V takovéto situaci?" podivil se Harold, který opravdu nechápal, kam John míří.

"Je krásné pozdní odpoledne, příjemné počasí, sedíme v parku na lavičce a vy pracujete na počítači." Popisuje současnou situaci John.

"Jelikož nám Stroj neposlal další číslo, tak zatím využívám čas a aktualizuji své programy," vysvětluje trpělivě Harold, který chce opět položit prsty na klávesnici a pokračovat v dneska již nesčetněkrát přerušené práci, ale John má zcela jiné plány. Rázně zaklapne notebook, čímž si vyslouží nesouhlasný Haroldův pohled, a natáhne ruku, aby ukradl svému společníkovi brýle.

"Johne!? Co to - !?"

John mu věnuje svůj poloúsměv a následně mu předvede, jak on si představuje příjemně strávený čas.
Přitáhne si Harolda k polibku, který je oba nechá bez dechu. Když se poté John od Harolda trochu odtáhne, tak je s výsledkem svého snažení jen a jen spokojen.

Harold měl mírně červenější rty než obvykle a trochu růžovější tváře. John byl toho názoru, že mu ta trocha barvy jen prospěla, plus ten otravný kousek elektroniky ležel hezky zavřen a zapomenut. Johna dost vytáčelo, že se musí o Haroldovu pozornost dělit zrovna s neživou věcí. (No dobrá, Stroj byla kategorie sama pro sebe.) A tak se rozhodl srovnat skóre.

"Tak tomuhle říkáte být nenápadný?" zeptal se Harold poté, co si trochu odkašlal. A John se jen mírně usměje, protože moc dobře ví, že jeho společník naráží na fakt, že teď rozhodně přitáhli ještě více pozornosti než před tím. Ne že by to mladšímu muži vůbec vadilo…

/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 10. června 2014 v 14:54 | Reagovat

Jsou skvěli a jsou spolu,  bylo mi s nimi moc hezky a doufám že se ještě potkáme , proto že jsem si je moc oblíbila :-) a překvapení miluji a od tebe bude určitě skvělé :-D  :-D

2 Lex-san Lex-san | Web | 10. června 2014 v 23:16 | Reagovat

[1]: No, na Person of Interest mám rozepsanány tři povídky, takže s Johnem a Haroldem se ještě potkáš ;-). A doufám, že překvapení se též bude líbit ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama